myslím, že ta definice se liší pro lidi v různých vědomostních fázích. Na začátku je to spíš hra a strašně složitá věda, když se snažíte roztřídit pole čísel nebo naprogramovat houpačku pomocí úsečky, trojúhelníku a dvou koulí. Jde o učení, místo přemýšlení nad cílem se potíte nad tím, jak správně poskládat ta klíčová slova. Ke konci tohoto období věříte, že nic není nemožné a každý program doběhne v reálném čase.
Pak přijde vysoká a svět se změní, ono těch kouzelných slovíček bylo o hodně víc, programy už se nedají napsat do jednoho souboru. Oni mají i nějakou strukturu a občas se musí zavolat i externí knihovna. Za krátko dojde i na problémy které běží třeba týden, když se napíšou špatně. Pomalu narážíte na limity a různé přístupy k programování. Už nestačí jen jeden jazyk, ale musí se kombinovat. Ale pořád je to ještě sranda, i ta nejsložitější věc se nabastlí nejdýl za týden.
Po vysoký přijde práce. Pomalu zjistíte, že čím víc externích knihoven se použije, tím kvalitnější program nejspíš bude :-) Z týmové práce se stává peklo. Naprosto rutinně jako zedník bušíte tabulky a podle dokumentace vršíte zdrojáky na sebe. Přitom už ani náznakem nepřemýšlíte nad kódem, vidíte v něm jen výsledek. Každý projekt se dostane do fáze zádrhelů, a ejhle oni ty úžasný opensource knihovny mají chyby. Pročítáte tisíce řádků logů a další desetitisíce cizích zdrojáků. Při vyplňování xml konfigurací si začnete uvědomovat, že je to jako magie. Dokumentace většinou chybí a bez znalostí formulí ta kouzla prostě nefungují. Nakonec když nic nepomáhá si ta slova domýšlíte sami a ono to časem i vyjde. V další fázi už skoro všechno funguje, jen občas to někde padne, většinou na místech, kde to padnout nikdy nemohlo. Zjistíte že i jádro běhového prostředí má mušky. Začnete proklínat oracle i redhat. Determinismus je jen pohádka pro malé děti. Udržet aplikaci běžící na 6ti serverech, jež si povídají mezi sebou a musí se i synchronizovat když jim za běhu měníte zdrojáky začíná být šílený. No a nakonec vám švýcaři pošlou hlášku, že to občas němcům padne na prostředí na které nemá nikdo přístup, problém je nejspíš v indickým modulu, který si můžu akorát tak dekompilovat z jarka, ale už ne spustit. Logy samozřejmě neexistují. Po týdnu pokusů a meditací se řešení možná nejde, to už je v božích rukou :-)
Někdy v minulosti se mi ozvala na inzerát ze seznamky holka, vlstně už to byl historický inzerát, který tam tak ležel a já ani nevěděl, že je. Každopádně mi dorazil email, časem fotka, došlo k zjištění, že není ani moc hezká má malé dítě a je na horní hranici mého věkového omezení. Tak s vědomím, že to nevydrží ani týden, jsem ji nechtěl odmítat a trpělivě jsem čekal až pozná, že se lidem moc nepodobám. Jako vždy došlo na téma linux a mé bájení o úžasném operačním systému, který vhledem a rychlostí překonává win o několik let dopředu. Což je pravda, ale nikdy sem nečekal, že si ho daná osoba bude chtít nainstalovat dle mého vyprávění :-) Nepovedenou instalací si zlikvidovala PC a já jí ho jel zprovoznit. Tady nastává bod zvratu. Když se usmívala na svou roční holčičku, tak byla docela hezká a to mimčo bylo také kouzelné. Dokonce sem se zavřenýma očima spořádal nějaký vývar z masa, raději jsem nechtěl vědět co tam předně plave. Pro teoretického vegetariána to nebylo moc úžasné jídlo. Zjištění, že jí skoro pořád jen maso také moc dobré nebylo, dokonce sem se trochu i bál nějakého vztahu. Na druhou stranu sme si celé dny psali po ICQ, dokázala mě i uargumentovat v debatě, což se nikomu jinému nepovedlo. Hledal jsem nějaký důvod jak se s ní vídat. Přišel sám, chtěla prodávat nějaké mastičky, tak sem jí začal psát webový obchod a pro debaty nad vzhledem jsem k ní každý pátek jezdil na celý den. Tím sem si práci posouval na sobotu. Začal jsem chápat, že obtloustlý programátor pro krásku, která mluví jen o ježdění na kole a chození po horách, není. Proto jsem se snažil zhubnout, jedl jsem u ní své noční můry a zvykal si na ně. A hlavně jsem jí začínal mít rád, tím jak se chovala k malé, ke mě, byla chytrá, skoro dokonalá. Po pár týdnech sme chodili do kina, neb se mi povedlo ukořistit lístky zdarma, koupil jsem si kolo, abychom mohli jezdit kolem HK. Docela sem se asi zbláznil, byl sem s ní minimálně jednou týdně na celý den a zbytek času po ICQ. A pak přišla rána, náhodou sem objevil na seznamce její inzerát, jak hledá kluka. což mě docela zdrtilo, asi nevíc její oznámení, když jsem se jí zeptal proč a ona mi s lehkostí odpověděla, že jsem jen kamarádi, neb to měla napsáno v profilu, když mi odpovídala na inzerát. Jiskra nepřeskočila, ale neví proč by kamarádství nemohlo pokračovat. Tou dobou už jsem byl zoufalý, co dál, moje zamilovanost nešla zastavit. skončit všechno když byl webový obchod skoro hotový a zklamat jí se mi nechtělo. Naštěstí jí odpovídali jen lidé horší než já, tak to zas několik měsíců šlo jako dřív. Jezdil jsem k ní, hrál si s malou a s ní, jejími vlasy, byl sem v sedmém nebi, když se ke mně naklonila. Vlastně jsem byli stále spolu. No a pak přišel ten den, kdy mi oznámila, že má božského kluka, velkého sportovce a cestovatele. Můj sen se rozplynul a mně zůstaly jen slzy, děsný pocit samoty a smutku, když se na ní podívám. Nechápala proč bychom se měli přestat vídat, vždyť jsem od začátku věděl, že jsem jen kamarád. Už jsem jí 2 týdny neviděl, jen sí píšeme po ICQ a můj mozek to stále nezvládá. Nedokážu myslet na nic jiného, když se snažím programovat, tak jen tupě civím do prázdné obrazovky, ani filmy mě nebaví. Vím že bych se měl učit kvůli pohovorům na novou práci, ale můj mozek to nezvládá. Nebo spíš jen jeho hloupá část, do které jsem už bušil pěstmi, nic nepomáhá. Tak toto je má největší chyba v životě.
Tak se mi povedlo dokončit první web, který nějakým způsobem žije :-) Dřív jsem v práci kutil spíš střeva a nic z toho nebylo nikdy vidět, tentokrát jsem pro zábavu napsal e-shop v php. Jde o prodávání přírodních přípravků, které mají pomáhat, když Vás něco bolí. Takže se to většiny čtenářů tohodle blogu netýká :-) Z programátorského pohledu tam lze nalézt pár zajímavostí, jako třeba léčivé rostliny, z nichž jsou výrobky vyrobeny. Jde o cílenou SEO optimalizaci, která láká návštěvníky i na něco jiného a zároveň odlišuje web od ostatních. Výrobky OKG se totiž prodávají na podobném principu jako je MacDonalds a jiné super společnosti, myslím že se tomu anglicky říká "franchaising" musíte plnit předepsané normy, aby jste se nelišili od vzhledu mateřské firmy. proto většina podobných e-shopů musí mít z principu stejný obsah, stejné ceny. to se pak dost těžko soutěží :-). Na hlavní stránce přírodní léčba je javascriptová animace jako úvodník. Protože některé vyhledávače ignorují flash, tak jsem to celé přepsal ručně do JS, je tam kostlivec obklopený částmi těla a ty odkazují na jednotlivé výrobky. Ostatní stránky se chovají už jako normální e-shop. Výrobky hojí popáleniny, exémy, řeší zažívání a obezitu, taky je tam něco na klouby a spol. Standardní sada, co se hodí Vašim rodičům, k narozeninám a vánocům :-) Kamarádka, která se stará o obchod, vyrobila docela hezký letáček, tak ho sem dám na konec.
Mají krásný život, narodí se v mracích, pak si užívají létání po obloze, až se nakonec k sobě přitulí na zemi a zůstanou spolu dokud neroztají a nevrátí se do nebe :-)
většina webů poskytuje funkci zobrazení seznamu posledních článků, příspěvků. Obdobný mechanismus funguje i v případě chatů a diskusí, kde to lidem připadá samozřejmé. U přímé komunikace jde o přirozenou funkci vycházející z účelu. Je tam zakázáno tapetování, neboť znepříjemňuje uživatelům život a když se do toho vloží nějaký reklamní robot, tak jde komunikace k šípku. Proto rozumní programátoři omezují počty za sebou jdoucích hlášek od jednoho uživatele, nebo hledají podobnost předchozí hlášky. V případě článků nebo blogů, jde spíše o zviditelnění lidí, jež by byli jinak nedohledatelní. Zde existuje zas několik krásných přístupů, například povolení jednoho příspěvku za den, schvalování administrátorem či živelný posun jako je zde, ale i jinde. Přitom by bylo podstatně rozumnější filtrovat od každého uživatele pouze jeho poslední zprávu. Tím by se nezahltila fronta nesmyslnými zprávami o aktuálním dění ve všech sportovních odvětvích, nebo neocenitelnou zásobou receptů. Hlavně by vynikli samotní uživatelé, což byla prvotní myšlenka těchto funkcí. A proč to píši, třeba si to přečte někdo z adminů webu a začne přemýšlet nad tím, jaký rozdíl je programovat a přemýšlet nad tím, co programuji.
v pyramidě poteče léčivá voda regenerující skořápky "lidí", aby vydržely věčně, když tělo neumírá. Možná by mohly být v ní přímo ukládány, když nejsou používány. O to by se mohly starat vrchnní patra, jenže jak vyřešit to děsný vedro? A destilovaná voda moc léčivá nebude, na stěnách budou přísady. možná prach přilétající z venčí...
na jednom zvláštním webu si lidé hráli, tak sem skusil napsat jednu mírumilovnou pohádku :-)
Kouzelná rybka
Žila byla jedna rybka, ani velká ani malá, jen trochu osamělá.
Ve dne v noci plavala si, pod vodou solenou, útesy a oblázkouvou pláží ohraničenou.
Na kraji pláže sledovala rybáře, jak z rána návnadu pokládá a večer ji zas z vody vyzvedává.
Po krátkém čase, rybka poslouchala rybáře, mluvil již z hladu o hladu, o krásné ženě a rozpadající se chaloupce.
Rybce se ho zželelo, mořské řasy utrhla a pod nos rybáři je dovlekla.
Z prvu rybář nechápal, rybku chytal, přitom klopýtal, ve vodě se vymáchal, ale rybku nedostal.
Časem to vzdal, v sedě koukal, jak rybka řasy k němu tahá, sem tam je i ochutnává.
Osmělil se a také se zakousl, v dalších dnech sbíral řasy po kýblech, tělo sílilo a úsměv rostl, v přátelství s rybkou přerostl.
Období dešťů započalo, do chaloupky zatékalo, dřevo na střechu jen na trhu se prodávalo, ale řas na prodej bylo málo.
Rybka znovu pomohla na hojná místa rybáře zavedla, za prodané řasy, chaloupku opravil i přítele rybce pořídil.
Život běžel dál, rybář stále sbíral množství řas a opodál si rybky užívaly mořských krás.
Zas přišel den, kdy rybář s chmurným pohledem, vyprávěl rybkám o svých problémech.
Krásnou ženu mám, třikrát denně ji milovávám, líbám její nahé tělo, jemně hladím, občas stisknu, i broskvičku ochutnávám, nepozorovatelně vniknu, pak přirážím, hladím, jazykem chladím její rozpálené tělo.
To vše je příjemné, jen stále stejné, rybky vykulily očka a odpluly, celý den se už neukázaly.
Až druhého dne z rána, znovu vykoukly na svého kamaráda, přinesly mu dva hladké oblázky, různě velké i barevné, jen jednou vlastností spojené, na dotek chladivé.
Hned běžel domů, políbit svou krásku, šaty jí svlékl, tělo pohladil, broskvičku polechtal a pusou na víčka oči spečetil.
Vytáhl kouzelné kamínky, hlazením s nimi zdolával pahorky. na vrcholcích zastavil, pomalu sjel k bříšku až i broskvičku ochladil.
Když kamínky zmizly uvnitř, také zasunul a krásku ke hvězdám přesunul. Od té doby chodí rybář po pláži a plní si kapsy oblázky :-)
