Vztek a prolévání slz pomalu ustupuje, srdce naplňuje lítost z nenaplněných tužeb...Rána se pomalu, ale hodně pomalu zaceluje a ma mysl se ještě vrací k minulosti... Rozum nechápe... A duše se opět zatvrzuje a uzavírá do sebe... Srdce se opět uzavírá vůči lásce a nechce ji poznat od muže ani ji nechce muži dát... Jediné co dodává radost je možná vidina lepších zítřků, ale i ta je velice matná a zamlžená...

Spousta lidí mi říká jak je láska krásná... Možná že je a taky to tvrdívám, ale poslední dobou se stále častěji přesvědčuji o tom, že láska je droga, která tě opije vínem štěstí, ale jakmile vyprchá tak tě shodí do té nejhlubší propasti vlastní duše. Zboří všechny předstvy a vezme všechny naděje, které máš. Nafackuje ti tak jak to nikdo nedokáže a bolí tak nesmírně, že se ta bolest skoro nedá vydržet... Nejvíce ubližu je těm kteří když milují, tak naplno...