City mi zatemňují hlavu.
City k Tobě, když ztrácíš se v davu.
Myslím na Tebe
a při tom koukám do nebe.
Vidím krásnou zář
a v té záři se zjevuje Tvá tvář.
Je to sen či skutečnost?
Zdá se mi snad, že nademnou se skláníš,
šeptáš mi a po tváři mě hladíš?
"Podej mi ruku," křičím do davu,
když se stále vzdaluješ, ztrácím odvahu.
Odvahu jít za Tebou,
odvahu otevřít bránu zavřenou.
Odvahu udělat k Tobě krok, políbit Tě,
vždyť čekám, čekám stále nic.
A volám z plných plic:
"Vrať se, kde jsi, vždyť mi chybíš,
miluji Tě nic víc."

Báseň je staršího data...