milý deníčku aneb láska, sex a trápení(all rights reserved by BRAVO mag..)
život je kurva.. Když si začneš myslet, že věci, který děláš, maj smysl-že si konečně našel něco, co tvojí nicotnou existenci povyšuje na level, kterej stojí za to odehrát i na vyšší obtížnost-si šťastnej. I když vlastně nemáš důvod, páč všechno je jenom výplodem tvý fantazie.. Tvoje holka je přelud, tvý rybičky sou umělý, stejně jako tvý kytky a většina tvejch kámošů z tebe tahá prachy, nebo chce opíchat tvojí sestru.. Najednou zjistíš, že si na všechno sám. Tvůj spolubydlící s tebou vyjebává jak to de a ví moc dobře, že mu ani nemůžeš dát do držky. Protože by na tebe "zavolal benga" nebo co...Najednou přijdeš o všechny pudy sebezáchovy, o všechny touhy něco dokázat a jediná věc, která tě drží naživu je chuť pomstít se všem, co tě nasrali... Za každou cenu. Prostě naběhnout do krámu, podříznout prodavačku, co ti blbě vrátila, pak se postupně dopracovat ke každýmu, kdo zanechal jizvy na tvý duši..pedofilní učitel tělocviku, deváťáci,co ti namáčeli hlavu v hajzlu, tvůj sadistickej otčím, homosexuální nadřízenej, matka, otec, úřady, co ti ničej život, bůh..
Až budeš mít tohle všechno hotový a necháš za sebou tolik mrtvol jako ta štětka v killbillovi - uvědomíš si, že si vlastně vůbec nic nevyřešil a žádná z tvejch obětí neměla čas si uvědomit svý chyby, protože si jí uškrtil na vlastních střevech dřív než pochopila, kdo vůbec si..
Najednou stojíš sám proti všemu. Všichni, co tě srali to maj za sebou a ty si na všechno to svinstvo sám a v dáli slyšíš blížící se houkačky. Tak ti nezbejvá nic jinýho, než napsat dojemnej dopis, vzít svůj koženej pásek z blešáku a najít pevnou větev v nejbližšim lesoparku...