Strach a beznaděj

Sedím v pokoji při svitu svíčky

Koukám ven z okna na hvězdičky

Stíny jsou všude kam se podívám

Však z nich strach vůbec nemám

Bojím se jen toho, jež je ve mně ukrytý

Hluboko v mém srdci někde zarytý

Nad mým sluncem se stahují mraky

Chtěla bych umět dělat zázraky

Řádky na papír píší se tak lehce

Však slovům z mých úst se nechce

Nevím co dělat, mám strach jít spát

Co když něco zlého bude se mi zdát

Vždy se objeví něco, co mé iluze rozbije

Studený pot mě po celém těle polije

Ztrácím pomalu i tu nejmenší naději

Nevěřím už ničemu – raději