Mizerné poledne

Ani venku teď slunce nesvítí

Příroda možná se mnou soucítí

Má mysl je zklamaná

Připadám si jak loutka bez jména

Venku počasí je mizerné

Kde jsou ty chvíle nádherné

Proč nepotěší mě teď nic

Přeji si jen jedno, nic víc

Jak zbavit se toho co mě trápí

I těch slz co mou tvář zkrápí

Kde jsou ti, které mám ráda

Proč místo přítele mám jen kamaráda?

Jak opustit na chvíli své myšlenky

Kde najít ty modré pomněnky

Jak začít se smát když srdce bolí

Vydat se loukou daleko do polí

Krajinou krásnou se procházet

Kamínky  ze vzteku zasebe házet

Kam mě nohy ponesou, tam chci jít

Naučit se konečně pořádně žít…

Písmenko skládám jedno za druhým

Snad ještě někdy si s ním promluvím

Po ničem netoužím, jen ho vidět

Prohodit sním alespoň pár vět

Tak dost už toho snění

Sny mé se stejně nesplní

Ztrácím pomalu všechny naděje

Nic z toho co chci se přece neděje…