Jméno: seduction Region: Zbytek světa O mně: mám vše co jsem si kdy mohla jen přát :) báječnou dceru, našla jsem své soukromé sluníčko, co když zasvítí, mě nespálí a zpřízněné dušičky, které za mnou lezly i po horách :)
Probral ji zvuk těžkých dveří, i když byla zavržena, stále měla výsady jako královna,večeře kterou jí přinesli to dokazovala, jako kdysi tak i teď dostala jen to nejlepší, dozorce položil jídlo na dřevěný stůl a potichu odešel. Neměla hlad, jídlo se vracelo do jídelny netknuté už čtyři dny, žila jen ze svých vzpomínek,unaveně se opřela o vlhkou zeď, ještě jednu noc, pak ji předhodí davu, vydají ji plamenům a zač vlastně…. Přivře oči a vzpomínky ožívají…to ráno seděla u zrcadla a byla unavená, už to na ní bylo vidět, od té doby co ho spatřila nemohla spát, stěží něco pojedlaa jen myslela na jeho oči,dlaně, na jeho dech, který ji hřál na kůži, vyhýbala se procházkám a přesto tolik toužila jít ven nebo se jen projít po hradě….s jediným důvodem, znova ho potkat…nesmíš!!! Kolikrát si tohle už řekla, už to bude šest dní a nocí co nevyšla z pokoje, dnes musí, bude jí představen její ochránce, jen na okamžik ji napadla myšlenka, že by to mohl být neznámý muž, ale myšlenku zavrhla do nejtemnějších hlubin své mysli…..nemyslitelné, o tom by jako královna věděla…. Musí dnes vypadat alespoň trochu přijatelně, její komorná jí byla spojencem a králi řekla, že paní je nachlazená a tak se očekávalo, že nebude zrovna zářit, ale nemohla nemocnět příliž dlouho…. Zavolal by lékaře …projela si hřebenem vlasy….rozčesala je a sepnula vzadu sponou, nechala je volně splývat přes ramena, alespoň odvedou pozornost od její unavené tváře …oblékla si jednoduché bíle šaty a znovu se posadila …dveře za ní se otevřeli,komorná ji přišla zdělit, že již nastal čas,znali se dlouho, jako malé dívky spolu vyrůstaly jako sestry, ani teď, jako královnu,ji neopustila … nadechla se, ať už je to za mnou, pomyslela si, chtěla zpátky do svého pokoje, lehnout si a zavřít oči….asnít svůj sen…o něm…. Vyšla z pokoje, ovanul ji příjemný chladný vzduch,prošli chodbou okolo sálu kde ho viděla poprvé a naposled, na okamžik se zastavila a dech se jí zastavil…má paní….hlas služebné ji probral, usmála se a dala se znovu do chůze, šla klidně a pomalu, na nádvoří už na ni čekal její muž,když ji viděl přicházet, vyšel jí naproti, lehce ji políbil na tvář, nic víc, nic míň, společně došli k místu odkud měli sledovat ceremonie, sedla si unaveně na zdobenou židli…ani netušila kdy vše začalo, sledovala jezdce, koně a rytíře, ale myšlenky měla někde jinde, zůstali mezi zdmi hradu… jak dlouho to ještě bude trvat….slunce jí bylo nepříjemné, ti lidé okolo také, nechtěla tu být…. Král se k ní naklonil….Guenevero….tvařte se alespoň trochu mile…odpověděla…není mi dobře Artuši a celé mi to dělá ještě hůře… usmál se…dobře…už je na řadě jen váš ochránce, svede souboj s nejlepším z mých rytířů aby dokázal, že má volba byla ta jediná správná… sklonila hlavu k rameni a povzdechla si….dobře, vše utichlo, když na dvůr vjeli na koních dva jezdci, obav plné zbroji od hlavy až po paty, jednou rukou drželi za uzdu koně av druhé třímali dlouhá špičatá kopí…., nevěděla kdo je kdo, ale jezdec na černém koni v ní vyvolal zvláštní pocit, najednou jí bylo chladno, na znamení krále jezdci proti sobě vyjeli, první střet ustáli oba, ovšem při druhém jezdec na černém koni shodil protivníka, než to ale udělal, kopí druhého jezdce se mu zarylo hluboko do ramene, do jediného místa nechráněného brněním,Guenevera ucítila palčivou bolest v tom samém místě a zmocnil se jí pocit mdloby…. Lehce vykřikla zvedla se ze židle, jezdec se otočil, jeho hlava se naklonila k rameni a kdyby mohla vidět jeho oči….viděla by údiv…otočil koně a v klidu dojel až k ní, nezraněnou paží si pomalu sundal přilbu…. bez dechu na mysl vyšla tajná myšlenka ….má paní… cítila jak ji zrazuje její vlastní tělo…., chytla se židle aby neupadla, zavřela oči….zprudka dýchala, mdloba odešla, když znova otevřela oči, viděla jeho užaslý pohled…. Jsem Lancelot, váš strážce…bylo poslední co řekl a a svezl se koni na hřbet….on krvácí…nezmohla se na slovo, Artuš nechal Lancelota odnést pod nedaleký
přístřešek a okamžitě zavolal své nejlepší lékaře…odveďte paní…přikázal služebné…ne nikam nejdu…odpověděla vzdorovitě Guenevera…má drahá,vraťe se do své komnaty, řekl rázně a odešel za Lancelotem…pojďte, bude to tak lepší...hlas služebné naléhal…odcházela pryč….rameno ji bolelo jako by tam měla ona sama vražené kopí, špatně se jí dýchalo a hlava se jí motala….když došla do svého pokoje, padla na lože, všechno okolo ní se roztočilo….bolest, strach….a přitom něco tak krásného…oči zavřené a přesto viděla…viděla jeho tvář…Lancelot….bože!!! tělem jí projela neskutečná bolest v rameni, ve stejný okamžik vytáhli lékaři kopí z těla jejího ochránce, cítíla slabost…příliš krvácel…. omdlela….
26.03.2010 12:36:36, _firestorm_
Bude i třetí pokračování Sedu?