...odkryji deku, posadím se, dlaněmi si přikryji obličej a sama sebe se ptám jak poznám sen od skutečnosti, bojím se otočit, bojím se, že tam nebudeš, přes záda mi přelétl chladný vzduch z otevřeného okna, seber se holka, říkám polohlasem, otoč se.....víš, že tam leží a spokojeně spí, položím dlaně na kolena a pomalu se otáčím, oddechuješ tak spokojeně a klidně, nakloním se k Tobě a vdechuji vzduch, který Ty vydechneš, zašeptám Ti na rty.... miluji Tě lásko, ze sna se usměješ a mnou projede jako blesk prudký pocit slasti, přivřu oči a nechám ho v klidu odeznít, pak se narovnám a pomalu vstanu, jen tak na sebe beru svůj kabát a pomalu vyjdu ven...nevadí mi, jak se na mě lidé dívají, na chodidlech cítím teplou zem, jdu za jednou vůní....bezpečně podle ní najdu malý krámek s čerstvými houskami, rohlíky, bagetami a bůhví čím ještě, pekař se na mě usměje a dá mi do papírové tašky od každého kousek, zaplatím a jdu pomalu zpátky, přivírám oči a nechám slabé slunce aby mi hladilo tvář, takhle mi nemůže ublížit...nemá svou sílu, zastavím se a něco mě donutí otevřít oči....stojíš proti mě...jen v kalhotech, kolikrát jsem Tě takhle viděla, tam zeshora a pak to byl poslední pohled na Tebe a já zmizela, stojíme proti sobě, usmívám se a dívám se do Tvých krásných očí, vidím v nich úlevu, úlevu, že to nebude jako jindy, že nebudeš hledat aniž bys věděl koho a najednou ke mě přistoupíš a obejmeš mě, silně, něžně....pevně, pečivo mezi námi zapraská, do vlasů mi zašeptáš....už ne...už Tě nenechám zmizet lásko......já to vím, už vím co se mělo stát ....měli jsme si přiznat to co jsme možná vnitřně cítili, ale nechápali to, pochopení a uvolnění citů bylo to co mě nenechalo vzít kabát a utéci a teď mě držíš a drtíš teplé housky a já přes ně cítím jak na mě Tvé srdce řve ...MILUJI TĚ!!!!