Narodil se 28.3. 1914 vBrně. Studoval na gymnáziu v Nymburce, kam se rodina časempřestěhovala. Roku 1935 se zapsal na právnickou fakultuUniversity Karlovy, závěrečné zkoušky na vysokéškole však musel na šest let odložit, neboť došlo k uzavřeníčeských vysokých škol. Za války vystřídalmnoho povolání - úředník, výpravčí,dělník. Po skončení války využívájednatřicetiletý Bohumil Hrabal možnost ukončitvysokoškolská studia, roku 1946 je promován doktoremobojího práva.
Roku 1952 utrpěl BohumilHrabal těžký úraz, po návratu z nemocnicenásledovala dlouhá pracovní neschopnost,rehabilitace v sanatoriu. Jelikož nemůže dále vykonávattěžkou práci, přechází pracovat do Sběrnýchsurovin. Zde pracuje do roku 1959 a poté nastupuje jakokulisák v divadle S. K. Neumanna v Libni.
V roce 1956 se oženil.Jeho žena Eliška je známá z Hrabalových prózjako Pipsi. Od roku 1963 až do své tragické smrti vúnoru 1997 působil jako spisovatel z povolání.
Bohumil Hrabal patřík nejvýznemnějším spisovatelům XX.století. Jeto nejčtenější český autor doma a nejpřekládanějšív cizině. Některá jeho díla byla zfilmována azdramatizována.
-Knížkasedmi povídek (Kafkárna, Divní lidé,Anděl, Ingot a ingoti, Zrada zrcadel, Prokopnutý buben,Krásná Poldi), o níž říká autorsám, že "je konstatováním jistésituace, která se nazývá 'obdobím kultuosobnosti'". Zdůrazňuje, že v ní nelze hledat jenodsouzení, neboť připomíná i lidi, kteří"se neodcizili základnímu domovnímu řádulidského bydlení a kteří už byli hrdinovétím, že nepropadli sémantickému zmatku, alenazývali věci audálosti správnými jménya znaky".
-Knížka, obsahujesedm povídek situovaných zčásti do pražskéhoStarého města, zčásti do prostředíkladenských hutí.
-Povídky nemajížádný nosný příběh, jsou změtípostřehů, vzpomínek, kusého vyprávěníjednotlivých postav.
-Kouzlo Hrabalovýchpovídek je v jeho jazyku, v neobvyklém způsobuvyprávění, v nádherných přirovnáních,kterými dává kouzlo jinak úplněobyčejným věcem. Pro něj je každá nepatrnáudálost, které si každý jiný sotvavšimne, námětem, který dokáže popsat tak, ženajednou stojí za povšimnutí. Dokáže vobyčejných lidských příbězích vždyckynajít jakési kouzlo neobyčejnosti, jaké tamjiní neuvidí. Jeho vypravěčům nebo postavám zjeho povídek se přiházejí věci, jaké sejiným nikdy nepřihodí a přesto čtenář věří,že se opravdu staly.
-Hrabal projevuje jakousiněžnou náklonnost ke všem těm osudem pronásledovaným,k jejich chybám a slabostem, ale i když píše opostavách, které nepovažujme za sympatické, taki ty popíše jaksi vlídně, tak, že spíšzasluhují politování než nenávist. Taostatně nemá v jeho povídkách místo.Lidi se hádají, nebo i perou a on to popisuje snadšením a s pobavením, jako hru.
-Mně osobně se nejvícelíbila povídka Prokopnutý buben, kde Hrabalzobrazuje člověka snažícího se jít s režimem,nevyčnívat, být součástí davu.
-Kdybych měla popsat, očem jeho povídky jsou, tak by to bylo asi dost nudné.Podstatnější je dojem ze čtení - jak vždycky dokážečlověka vtáhnout do prostředí, o kterém píše,a dokáže probudit sympatie i k opilcům, špinavým azanedbaným lidem, a zvláštní je, že ne lítost,ale opravdu sympatie. Dokáže popsat obyčejné věcitak, že najednou jsou kouzelné. Čtenář by si přálbýt tam u toho, poslouchat ty neuvěřitelné, kouzelnéhistorky, vidět ty krásné věci na haldách sešrotem nebo se sběrem.
Haforo (1x)
v 10:07
Kategorie: Referátky, Slohovky
Autor: sonulkaa
komentáře (1)
Inzerát nadům, ve kterém už nechci bydlet
Bohumil Hrabal
Narodil se 28.3. 1914 vBrně. Studoval na gymnáziu v Nymburce, kam se rodina časempřestěhovala. Roku 1935 se zapsal na právnickou fakultuUniversity Karlovy, závěrečné zkoušky na vysokéškole však musel na šest let odložit, neboť došlo k uzavřeníčeských vysokých škol. Za války vystřídalmnoho povolání - úředník, výpravčí,dělník. Po skončení války využívájednatřicetiletý Bohumil Hrabal možnost ukončitvysokoškolská studia, roku 1946 je promován doktoremobojího práva.
Roku 1952 utrpěl BohumilHrabal těžký úraz, po návratu z nemocnicenásledovala dlouhá pracovní neschopnost,rehabilitace v sanatoriu. Jelikož nemůže dále vykonávattěžkou práci, přechází pracovat do Sběrnýchsurovin. Zde pracuje do roku 1959 a poté nastupuje jakokulisák v divadle S. K. Neumanna v Libni.
V roce 1956 se oženil.Jeho žena Eliška je známá z Hrabalových prózjako Pipsi. Od roku 1963 až do své tragické smrti vúnoru 1997 působil jako spisovatel z povolání.
Bohumil Hrabal patřík nejvýznemnějším spisovatelům XX.století. Jeto nejčtenější český autor doma a nejpřekládanějšív cizině. Některá jeho díla byla zfilmována azdramatizována.
-Knížkasedmi povídek (Kafkárna, Divní lidé,Anděl, Ingot a ingoti, Zrada zrcadel, Prokopnutý buben,Krásná Poldi), o níž říká autorsám, že "je konstatováním jistésituace, která se nazývá 'obdobím kultuosobnosti'". Zdůrazňuje, že v ní nelze hledat jenodsouzení, neboť připomíná i lidi, kteří"se neodcizili základnímu domovnímu řádulidského bydlení a kteří už byli hrdinovétím, že nepropadli sémantickému zmatku, alenazývali věci audálosti správnými jménya znaky".
-Knížka, obsahujesedm povídek situovaných zčásti do pražskéhoStarého města, zčásti do prostředíkladenských hutí.
-Povídky nemajížádný nosný příběh, jsou změtípostřehů, vzpomínek, kusého vyprávěníjednotlivých postav.
-Kouzlo Hrabalovýchpovídek je v jeho jazyku, v neobvyklém způsobuvyprávění, v nádherných přirovnáních,kterými dává kouzlo jinak úplněobyčejným věcem. Pro něj je každá nepatrnáudálost, které si každý jiný sotvavšimne, námětem, který dokáže popsat tak, ženajednou stojí za povšimnutí. Dokáže vobyčejných lidských příbězích vždyckynajít jakési kouzlo neobyčejnosti, jaké tamjiní neuvidí. Jeho vypravěčům nebo postavám zjeho povídek se přiházejí věci, jaké sejiným nikdy nepřihodí a přesto čtenář věří,že se opravdu staly.
-Hrabal projevuje jakousiněžnou náklonnost ke všem těm osudem pronásledovaným,k jejich chybám a slabostem, ale i když píše opostavách, které nepovažujme za sympatické, taki ty popíše jaksi vlídně, tak, že spíšzasluhují politování než nenávist. Taostatně nemá v jeho povídkách místo.Lidi se hádají, nebo i perou a on to popisuje snadšením a s pobavením, jako hru.
-Mně osobně se nejvícelíbila povídka Prokopnutý buben, kde Hrabalzobrazuje člověka snažícího se jít s režimem,nevyčnívat, být součástí davu.
-Kdybych měla popsat, očem jeho povídky jsou, tak by to bylo asi dost nudné.Podstatnější je dojem ze čtení - jak vždycky dokážečlověka vtáhnout do prostředí, o kterém píše,a dokáže probudit sympatie i k opilcům, špinavým azanedbaným lidem, a zvláštní je, že ne lítost,ale opravdu sympatie. Dokáže popsat obyčejné věcitak, že najednou jsou kouzelné. Čtenář by si přálbýt tam u toho, poslouchat ty neuvěřitelné, kouzelnéhistorky, vidět ty krásné věci na haldách sešrotem nebo se sběrem.
Komentáře
« Domů | Přidej komentář
sonulkaa 20.04.2009 14:57:25
mas peknej blog