Napadlo mě, když jsem přišla domů a Terynka mě vítala tím svým zpíváním (vytím :o)  a vrtěním zadku, musí to chudák kompenzovat poněvadž ten její ocásek je příliš malinkej :o) .. že napíšu právě o ní..

Od začátku to byl "divnej" pes.. Každé štěně co jsme kdy měli zezačátku smutnilo po mámě a psích sourozencích, ale ona ne.. vrčela a štěkala skoro hned, trahala prostěradla a záclony a jak se říká, mějte ze začátku štěně u sebe a nechte mu z postele spuštěnou ruku ať si zvyká na pach.. kdeže, nějaká ruka jí byla ukradená.. ta si nacházela i v noci vždy jinou zábavu.. :o)  

Říkáte si co máte doma za hloupé psisko, nic se to nechce naučit, poněvadž zvykat na pamlsky se nemá.. ale zajímavé je jak se psí IQ změní, když zmerčí že v té ruce něco máte :o))  i kdyby to bylo.. "babičko, co to máte v té ruce... "h...." .. ona ho tam fakt má!! " :o)))

Tak jsme vychovávali, náš pes je užasně společenský a tak se bez něho neobejde ani sebemenší posezení na zahradě.. a tak jsme si přečetli, "chcete-li odnaučit psa škemrat u stolu, nedávejte mu dříve než dojíte a dejte mu pak jen cibuli či plátek citrónu.." Vtipálci.. to neznali tu naši závistivku, sežrala citron i cibuli jen to fiklo :o)))

Nikdy jsme barák nezamykali a zvonek jsme měli i u vchodových dveří, ale to nás přešlo, poté co se Terča dovtípila že tudy vede cesta :o)) ..Takže nejdříve začala otevírat hlavní dveře, pak vždy vítězoslavně prchla do našich obývacích pokojů a s jiskrným pohledem čekala jak ji pochválíme.. :o) Takže jsme začali zamykat hlavní dveře.. nebyl ovšem peripetiím konec, terča zjistila že když je zamknuto a někdo zazvoní tak rozhodně někdo z nás přijde odemknout a i kdyby jen 2 minuty, bude tam.. Takže se postavila na zadní, opřela se tlapama o zvonek a zvoooonila.. Asi 4 dny jsme lítali kolem oken, dveří.. než jsme přišli na to že to nejsou vtípky zlomyslných dětí, ale že naše Tery se naučila zvonit.. :o) Takže jsme odpojili zvonek u dveří a dělali si srandu že ještě aby se naučila otevírat zadní dveře a jsme v pytli..(pro představu, dveře do baráku zezadu se otevírají k sobě, stylem že kliku by pes musel držet, couvnout po zadních ze třech schůdků, které ke dveřím vedou..což pro člověka problém není, ale pro psa?!) No není pes, jako pes..  :o)) Do týdne jsme ji měli s rozzářeným pohledem malého dítěte kterému se něco povedlo, opět v obýváku.. a tak jsme zamčení ze dvou stran jako v Alcatrazu.. a jak jsme si to zamykání nacvičili, občas se stane že na zahradě přimkneme i babi nebo dědu.. .'o)))

Tak a z toho plyne že kdyby měla naše Terka křídla, určitě by vyletěla na komín a spustila se jím dovnitř jako santa.. :o))

Tak jsem cestovala domů, opět s MP3 .. a přemýšlela jsem o tom jaké by to bylo.. bez hudby.. Dost strašná představa :o) Mě třeba osloví když má hudba dobrý text.. ale při širší úvaze to vlastně není pravda.. uchvátí mě i hudba která vlastně žádný text nemá.. :o) Mám ráda náladovky a veselé písničky, taky hudbu která má drive. Líbí se mi italské písničky.. připadne mi že z nich jde cítit ten klid, vánek od moře a vůně borovic, olivovníků a slané vody..

Hudba je vůbec zvláštní věc, každá skladba v nás evokuje něco jiného a jak je rozličná hudba a její styly, tak i názor jedinců na ně..  Posloucháme hudbu když jsme smutní, nebo máme naopak dobrou náladu, nebo když si ji chceme vylepšit... a zpíváme zase když máme radost, když nás něco baví, u ohně, na oslavách narozenin, výletech.. někteří jedinci i ve sprše.. :o) Prakticky kdykoli, kdekoli a při čemkoli .'o)

Hudba nás provází vlastně celý život..od křtin, přes maminky zpívající dětem ukolébavky, dikotéky a koncerty, taneční, svatby, podnikové večírky, až úplně na konec.. pohřby..

Konečně, ne nadarmo se říká že "hudba umocňuje prožitek.."

Tak jsem měla letos první třešeň.. ještě sice mohla na sluníčku dojít.. ale já se na ni přímo uchrtila.. teda to vám byla "chuť".. Strašně se už těším na bublaninu a jak je budem s dcerou pojídat, nosit za uchem až nám z nich bude..... 0:o)

Tak jsem byla asi před čtyřmi týdny u své paní doktorky.. a říká mi tak, já bych vás poslala na magnetickou rezonanci.. Tak po malém zamyšlení co bych pro své zdraví neudělala (když už po těch doktorech lítám od 8 let) jsem řekla že jo.. No to jsem ještě netušila že mě, s orientačním smyslem postřeleného holuba pošlou do Vítkovic.. :o)))  Kupodivu jsem to našla a docestovala jsem zcela v pohodě.. :o)

Tak jsem sedla do čekárny a pak mě zavolal do kabinky takovej milej ošetřovatel a říká mi ať se svleču do spodních kalhotek a obleču si andělíka co tam visí.. No naprosto jsem ho odrovnala poznámkou že se mi to zdá nějaký malý a jestli to maj dost široký.. chytl záchvat smíchu a zmizel.. :o) Pak jak tak pokračuju v tom svlíkání (zrovna jsem byla v těch spodních kalhotkách), tam bez zaklepání vlítla sestra s papírem a ptala se jestli mám nějaké cizí tělesa v těle, jsem těhotná.. (no jedině že bych počala z ducha svatého:o)) Tak jsme to projeli já sundala kovové předměty a paní mi položila otázku "a co budeme dělat?.. mozek?" No nebyla bych to já.. a tak jsem jí opáčila, že jestli mezi těma ušima něco najdou tak jo.. :o)) Oblékla jsem andělík, zvyklá na to že dědečkům z něj lezou zadečky.. paní mě kriticky skoukla a říká.. ty šňůrky měly být vpředu, ale pojďte už.. :o)))

Tak jsem zajela do tý ďoury a po 10 minutách si uvědomila že mám kovový čep v zubu.. chvíli jsem z toho byla nervózní, no ale asi to neadilo, hlavu k magnetu mi to nijak netáhlo.. :o))

Lidičky to bylo tak plodné ráno.. přišla jsem na to že puberťák jsem byla, jsem a z části asi dycky budu.. Ale aspoň byla sranda.. :o)) Zítra musím volat, jestli mi ten mozek našli.. :o)

Sedíme si tak jednou večer hezky u telky a běží reklama.. dávali nějakou reklamu na prostředek, co z tuků tvoří čistou energii.. dcera tak na mě koukla a říká.. "mamííí, ty bys měla ale tolik energie!!.. " :o))))

No není to skvostný.. stvořila jsem netvora :o)

Jsem ročník 76, pamatuju Husáka, pracovní soboty, prvomájové průvody.. ( ale nemůžu říct že by se mi to jako dítěti snad nelíbilo:o)), ale i svátečnost dovolené u moře.. :o) Tohle ale není a nebude kritika režimu, protože si osobně myslím že už po staletí každý režim a uspořádání má své výhody a nevýhody..

Občas se tak zamýšlím nad naší generací.. je to s náma docela bídné, neznám svého věku nikoho, kdo by nebyl rozvedený, nebo kdo by byl snad zdravý.. Ovšem sama razím heslo že nemůže být tak hrozně aby nemohlo být ještě hůře.. tak snad by se na každé hodince v dni našlo něco, co stojí za to..

Vlastně mám výhodu oproti některým jiným rozvedeným.. teda jsem si tím jistá, ale ono záleží na tom jaký život jedinec žije a  jaký žít chce.. Přece jen ač rozvod bolí, něco mi zůstalo, nejsou to peníze.. kdeže.. :o))) ani nemovitý majetek, ani cokoli podobného co by se někomu mohlo zdát důležité.. ale mám dceru..  je vlastně to nejlepší co se mi kdy povedlo.. a že se teda povedlo .'o) ..

Asi není čistší lásky než je ta rodičů k dětem a dětí k rodičům.. (až na některé, ostudné a zarážející vyjímky :o( ) Takže přesto že sama, nezoufám, mám kamarádku, vtipálka i poradce.. človíčka který mě má rád...

Kéž by jsme takového člověka měli všichni.. :o)