Tak jsem byla asi před čtyřmi týdny u své paní doktorky.. a říká mi tak, já bych vás poslala na magnetickou rezonanci.. Tak po malém zamyšlení co bych pro své zdraví neudělala (když už po těch doktorech lítám od 8 let) jsem řekla že jo.. No to jsem ještě netušila že mě, s orientačním smyslem postřeleného holuba pošlou do Vítkovic.. :o)))  Kupodivu jsem to našla a docestovala jsem zcela v pohodě.. :o)

Tak jsem sedla do čekárny a pak mě zavolal do kabinky takovej milej ošetřovatel a říká mi ať se svleču do spodních kalhotek a obleču si andělíka co tam visí.. No naprosto jsem ho odrovnala poznámkou že se mi to zdá nějaký malý a jestli to maj dost široký.. chytl záchvat smíchu a zmizel.. :o) Pak jak tak pokračuju v tom svlíkání (zrovna jsem byla v těch spodních kalhotkách), tam bez zaklepání vlítla sestra s papírem a ptala se jestli mám nějaké cizí tělesa v těle, jsem těhotná.. (no jedině že bych počala z ducha svatého:o)) Tak jsme to projeli já sundala kovové předměty a paní mi položila otázku "a co budeme dělat?.. mozek?" No nebyla bych to já.. a tak jsem jí opáčila, že jestli mezi těma ušima něco najdou tak jo.. :o)) Oblékla jsem andělík, zvyklá na to že dědečkům z něj lezou zadečky.. paní mě kriticky skoukla a říká.. ty šňůrky měly být vpředu, ale pojďte už.. :o)))

Tak jsem zajela do tý ďoury a po 10 minutách si uvědomila že mám kovový čep v zubu.. chvíli jsem z toho byla nervózní, no ale asi to neadilo, hlavu k magnetu mi to nijak netáhlo.. :o))

Lidičky to bylo tak plodné ráno.. přišla jsem na to že puberťák jsem byla, jsem a z části asi dycky budu.. Ale aspoň byla sranda.. :o)) Zítra musím volat, jestli mi ten mozek našli.. :o)