Ježiš!   02.Květen 2008


Tak to je konec. To je konečná a já musím asi vystupovat. Další cesta nevede. Ano, vstávám, kráčím ke katedře. Z hluboka se nadechnu, hodím usměv - neopětovaný, beru křídu do ruky a stojím. Nečekám - vím zadání, jen nevím co mám dělat. Stojím a stojím. Usmívám se. V duchu se směji, říkám si jak jsem blbá. Jojo odvážným štěstí přeje.. Asi jsem byla málo odvážná. ANO - vím, píšu píšu - špatně. Všechno špatně. Mažu. Píšu znova, otočím se k profesorce, usměju se. Zase nic. NO dobrá tedy. Usměji se zřetelněji. KOnečNě! Poradila.. malá rada a jak to jde.. píšu píšu, mrknu okem na profesorku - špatný výraz.. neeee má špatný výraz. Mažu. Z hluboka se nadechnu. Sklopím hlavu.. Ano? Jdu si pro kalkulačku.. Proč? Nevím.. Fakt nevím.. aspoň se projdu. Vyťukávám si a dělám, že počítám.. Ano, jen to hraju - nevím jaké cifry sčítat, odečítat, krátit.. - prostě je to v prdeli. Jdu si pro účtovou osnovu. Cestou mi profesorka řekne účet, vracím se zpátky. Sakra. To snad není možný. NO tak Lucci, máš praktickou za 2. A v hlavě vygumováno? To sluníčko venku ti asi neudělalo dobře, co? Dávka nikotinu ti zatemnila mozek?!? Vzpamatuj se už k čertu!

Ano.. s boží pomocí napíšu nějaké cifry na tabuli. Zase úsměv. - Nic.

Neprojevila jsem vůbec žádnou změnu, která by mi měla pomoct ke trojce.. spíš jsem to jen podtrhla - ano umím jen dostatečně. Pal to čert, víkend před námi.. - večer bude šílený, tak co? Nic :cD

napsal/a: ssemmy 13:10 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář