Boxer Muhammad Ali byl jedním z nejvýznamějších boxerů světa, který získal třikrát titul mistra světa v těžké váze.
Ali se narodil jako Cassius Marcellus Clay a je starší ze dvou synů Cassiuse Marcelluse Claye Sr. a Odessy Clay. Spolu se svým bratrem Rudolphem Valentinem Clay navštěvoval střední školu DuValle v Louisville, na které dosahoval špatných výsledků. S boxem začal ve 12 letech, poté co mu bylo ukradeno kolo. Na střední škole se stal velmi úspěšným amatérským boxerem, vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské Atletické Unie. S boxem pokračoval na olympiádě v Římu v roce 1960, kde ve věku 18 let získal zlatou Olympijskou medaili v polotěžké váze. Po návratu do Louisiville se stal profesionálním boxerem.
Brzy poté co se stal profesionálem dokázal ne sebe velmi rychle upoutat pozornost médií. První souboj o mistrovský titul svedl se Sonny Listonem, které se konalo v Miami. Utkání velmi přitahovalo pozornost médií, díky vychloubačnému chování Aliho, které směřoval proti Listonovi. Ve věku 22 let Ali porazil Listona a stal se mistrem světa v těžké váze. Tento souboj byl začátek Aliho dlouhé kariéry prince boxu. Zanedlouho poté se stal aktivní politicky a sociálně. Nesnášel míru rasizmu, která byla v Americe a dokonce zahodil zlatou medaili do řeky, potom co ho odmítli obsloužit v bufetu, protože je černoch. Díky inspiraci Malcomem X v Miami se Ali rozhodl přijmout Islámské náboženství a změnit si méno z Cassius Clay, Jr na Muhammad Ali.
Rok po zisku titulu se znovu setkal s Listonem a knockoutem jej opět porazil v odvetném utkání. Navzdory jeho nadaní boxera, se stal velmi neoblíbený mnoha Američany, když se stal Muslimem. K tomu ještě přidal odmítnutí vojenské služby ve válce ve Vietnamu. Následkem jeho odmítnutí nastoupit mu byla v květnu 1967 odňata boxerská licence světovou asociací boxu a udělena pokuta za porušení vojenské povinnosti. Na dotazy tisku odpověděl:"Nemám nic proti Viet-Congu, nikdo z nich mě nenazval negrem." Vlastenečtí fanoušci a sportovní novináři jej za to velmi kritizovali. Nakonec za odmítnutí služby byl odsouzen k pěti letům vězení, ale za tři roky již byl propuštěn.
Ali se vrátil zpět do ringu, první boj byl proti Jerrymu Quarrymu v listopadu 1970 v Atlantě, nad kterým vyhrál již ve třetím kole. Další souboj svedl s Joem Frazierem, vládnoucím přeborníkem v těžké váze v New Yorku roku 1971. Poprvé za svou kariéru profesionálního boxera souboj prohrál a Fraizer si udržel titul. Titul Fraiserovi nevzal Ali, ale nově příchozí boxer George Foreman sesadil Fraisera a získal mistrovský titul. Ali proto příště bojoval proti Foremanovi v Kinshose v Zaire. Protože Foreman byl mladší, silnější a větší, byl považovaný za vítěze on. Ali však využil svojí zkušenosti a znovu získal titul mistra světa v těžké váze.
V září roku 1975 se Ali potřetí utkal Joem Frazierem a nakonec zápas vyhrál. Ačkoliv Ali počátkem roku 1978 ztratil titul s Leonem Spinksem, později jej v odvetném utkání získal zpět již potřetí. V červnu roku 1979 ve věku 37 let odešel z profesionálního boxu s 59 vítězstvími a jen 3 porážkami.
Díky jeho rozhazovačnému životnímu stylu, potřeboval brzy peníze, proto se roce 1980 opět vrátil zpět do ringu, aby bojoval s Larry Holmesem za 8 milionů dolarů. Holmes nakonec souboj v 11 kole vyhrál. O rok později Ali boxoval profesionálně naposledy, když se utkal s Trevorem Berbickem. Jeden měsíc před 40 narozeninami byl poražen již popáté v jeho kariéře. Po této prohře se najednou Aliho zdraví prudce zhoršilo. V roce 1982 mu byla zjištěna Parkinsonova choroba kterou si léčil na University of California. Lékaři později spekulovali, že nemoc propukla kvůli jeho otřesům hlavy, které obdržel v průběhu těžkých zápasů, ale jen pitva jim může tuto teorii ověřit. V roce 1996 se mu dostalo veliké pocty, byl vybrán aby zapálil zahajovací oheň na Olympijských hrách v Atlantě.
Ali má devět dětí a čtyřikrát byl ženatý. Nyní žije se svou čtvrtou ženou Yolandou. Aliho dcera Khaliah Ali, se dala na kariéru boxerky. Ačkoliv Ali vyjádřil nesouhlas nad účastí žen v tomo sportu, Khaliah stále pokračuje ve stopách svého otce.