Objevili se v menší vilce u vodopádů. Kolem byl klid a na obzoru právě zapadalo slunce. Elis se svalila do pohovky a zavřela oči. Po tváři jí stékala slza. Jim se k ní posadil a objal kolem ramen. Ona na něj pohlédla a zeptala se: „Proč nám to dělá? Co po nás chce?“
„To nevím. Ale neboj se, my se odsud dostaneme.“
Po té se na něj Elis krátce pohlédla a políbila ho. Položila mu hlavu na ramena a tak po chvíli usnula.
Druhý den ráno našla Jima jak přechází z jedné strany místnosti na druhou. Když viděl, že je vzhůru, tak na ni vychrlil: „Přišel jsem na to. Nikdy se nás nepokusil přímo zabít. Když nás zabije, tak se odsud dostaneme. Nechce nás zabít, jen nám vzít knihu a z té nás vygumovat.“
„Myslíš?“
„Jsem si jistý.“
Zrovna v tu chvíli se ozval před vilou Jegorův hlas.
„No tak lidičky, co kdybyste vylezli ven!“
Elis vyběhla ven, na louku před domem a běžela Strojvedoucímu vstříc. Ten vytáhl nůž a Elis se na něj nabodla. Poté padla s bolestí na zem.
„Ale ale,“ řekl Jegor „asi jste došli ke špatným závěrům. Odsud se dostanete, jen když vás zabiju a vy si to nebudete přát.“
„Co po nás chceš?! Proč nás tady držíš?“
„Kvůli tvé knize! Kdysi jsem vydal knížku, kterou odmítly téměř všichni. Byl jsem naštvaný. Proto jsem vytvořil tento svět, kam jsem pomocí tunelu tahal ony spisovatele. Ale pak jsi najednou přišel ty a o všem napsal. Náhoda, leč jsem to tak nemohl nechat.“
Na zemi El zasténala. Jegor na ni pohlédl, usmál se a zmizel.
Jim doběhl k Elisabeth a klekl k ní. Tekla jí krev z pusy a stěží dýchala.
„El promiň, promiň.“
„Ne, ty promiň. Já- Já jsem nechtěla, odejít takhle brzo. Mi- Miluju tě,“ vydechla a zemřela.
Jim ji sevřel v náručí, tvář posetou slzami. Později odnesl tělo domů, na zahradě ho zakopal a ležel. Celý den ležel.
Autor: ta-xik | 07.Říjen 2009 v 14:14 | |
Yetti zmizel. I sníh už byl pryč. Jim s Elis ležely na zemi v tmavé místnosti. Zvenku bylo slyšet cvrlikání ptáků a oknem pronikalo dovnitř teplé sluníčko.
„Jime? Kam jsi nás to poslal?“
„Jsme někde. Nevěděl jsem co napsat.“
„Takže můžeme být kdekoliv v jeho světě?“
„Asi tak.“
Jim se rozhlédl. „Necítíš oheň?“
„No jo. Bude to blízko.“
Elis vstala a došla ke dveřím. Pomalu je otevřela a nakoukla. Za nimi byla větší místnost s rozdělaným ohněm. Otevřela dveře do kořán a vstoupila do druhé místnosti, ale jen co udělala jeden krok, ji někdo zpoza dveří chytnul a položil nůž na krk. Jim ucouvl a zvedl ruce. Muž skrýval tvář za Elis a nůž pevně tiskl pod krkavici.
„Kdo jste?“
„Pusťtě ji.“
„Ptal jsem se vás kdo jste!“
„Jsem Jim, někdo nás sem vtáhnul!“
„Vtáhnul?“
„Projeli jsme tunelem a byly jsme tady.“
Muž odtáhl kudlu a poodstoupil. Když mu Jim vyděl do obličeje, usmál se.
„Steve Fearow?“
„A vy jste?“
„Jsem Jim. Jim Harter. Známe se už dvanáct let.“
„Jim! Promiň, nepoznal jsem tě. Co tady děláš?“
„Jak jsem řekl, projeli jsme tunelem a objevily jsme se tu.- A promiň, tohle je Elis.“
El zvedla ruku na pozdrav. Steve jen kývl hlavou a odešel si sednout na židli.
„Já jsem tady už 2 roky. Projel jsem také tunelem. A jako jedinej jsem v tom vlaku zůstal.“
„My zůstaly dva. Divný je, že já zrovna psal knihu přesně o tomhle.“
„Vážně? V tom případě ale vím jak ho zničit. Potkal jsem tu lidi a ti tvrdili že stačí zničit knihu. Roztrhej ji.“
„Ne, myslím, že to není dobrej nápad.“
„Pujč, udělám to,“ řekl Steve a natáhl se po knize, kterou teď Jim držel v ruce. Když s ní ucukl, Steve po ní chňapl znovu, až ji naštvaně Jimovi vytrhl z ruky. Ten si ji vzal zpátky a Steve zakřičel: „Copak to nechápeš ty tupče? Musíš ji zničit. Musíš!“
Při posledním slově se Stevovo tělo vytáhlo a kůže sjela na zem. A místo něj tam stál Jegor. Jim s Elis na nic nečekali a ihned začali utíkat pryč. Zavřeli se do první místnosti. Jim napsal do knihy že se objevily ve vile. A svět se kolem nich začal měnit jako otáčením stránek.
Autor: ta-xik | 24.Září 2009 v 14:22 | |
„Honzo, běž otevřít.“
„Kdo kurva teď otravuje?“
Zvonek řinčí dál, bez ohledu na to, že jsou 2 ráno. Honza rozespale zakopává o kusy nábytku a spěchá ke dveřím. Otevře je a zmateně kouká.
„Pan Štefka? Co tady děláte takhle pozdě.“
„Dobrý den, pane Procházka. Musíte jít se mnou.“
„A kam jdeme?“
„Pospěšte si, je to otázka života a smrti.“
Spěšně nasednou do Štefkova nablýskaného Mercedesu, který si pořídil za žákovské příspěvky, trefně nazvané SRPŠ, a vyrazily směrem k Olomoucké. Procházkovi už svítá co se asi stalo, a tak u školy rychle probíhá vrátnicí, přeskakuje zábradlí a vbíhá do dílny. Dorazí na místo a hrůzou zkamení. Do očí se mu vrhnou slzy a on ztrhaně poklekne na zem.
„Co se tu stalo?“
„Nevíme, takhle jsme ho našli.“
„Kdo něco takového mohl provést? Kde je doktor?“
„Už je na cestě.“
Procházka pohladil nemocného, a čekal. Po chvíli dorazil.
„Tak kde máme toho chudáčka?“
„Tady, nevíme co s ním je, ale nějak kucká.“
Servisman koukl na stroj a řekl: „Kouknu se na to,“ a vytáhl kladivo.
Procházka na něj nedůvěřivě kouknul a zeptal se: „Připadáte mi mladý, jste vůbec opravář? Neublížíte mu, že ne. Můžu vám věřit.“
„Samozřejmě. Jsem zkušené borec.“
Štefka se obrátil k odchodu a řekl: „Pane Procházka, půjdete?“
„Radši zůstanu, teď mě bude Siemens potřebovat jako nikdy.“
Honza objal CNC, chytil ho za revolver a čekal co se bude dít....
Konec..
Autor: ta-xik | v 08:56 | |
„Elis, tvoje ruka!“
„Nepovídej!“ vykřikla naštvaně Elis. Mizel jí už loket a i Jimovi začaly prosvítat prsty. Ten se ještě jednou podíval ven a pak se začal zběsile přehrabovat v batohu.
„Co to děláš?! Nevšiml sis že mizíme?“
Jim vytáhl z batohu deník a prolistoval ho. Až našel tu správnou stranu, vzal si tužku do ruky která mu ještě zbyla a tou cosi napsal do deníku. V tu ránu se oběma vrátily ruce a všechno utichlo. Dál jeli zasněženou krajinou, a zvenku byly slyšet kroky toho monstra.
„Jime? Co se stalo?“
„Já nevím. Tohle,- Tohle venku, to je vše v té knize. Tohle jsem napsal. O průjezdu tunelem, o té krajině. Tam jsem přesně skončil, tak jsem jen připsal že se nám nic nestane.“
„Nechápu to. To jsme jako v tvé knize?“
„Nevím.Ale vypadá to tak. Ale v tom případě by jsme měli být v pořádku dokud máme tužku.“
„Tak zkus napsat, že jsme se odsud dostali,“ navrhla Elis.
„Dobrej nápad.“ Jim něco napsal do deníku a čekal. „Nic, napsal jsem že vyjedeme z dalšího tunelu a nic se nestalo.“
„Takže to nefunguje? Tak.- Tak to jsme v háji.“
„Třeba to půjde později. Co zatím projít vlak. Musel tu někdo zůstat,“ a při těch slovech vstal a vyšel z kupé. Elis šla po chvíli za ním, ale zjistila jen to, co zjistil Jim už před chvílí. Všechny kupé byly prázdné. Všude jen odložené věci, nedopité kafe, nedočtené knihy.
„Jime, říká ti něco Mary Celeste?“
„Znám ten název, ale nějak nevím co přesně to je.“
„To byla loď. 5.listopadu 1872 vyplula z New Yorku a pak když ji našli na moři, byla v pořádku, ovšem bez posádky. Vše ale bylo na svém místě, nedokouřené dýmky, rozestlané postele a podobně. Celkem mi to tu připomíná Mary Celeste.“
„To zní děsivě,“ otřásl se Jim.
„Podívej se okolo. Je to děsivé.“
Po nějaké chvíli procházení kolem prázdných kupéček se dostali až k lokomotivě. V té se ozval smích. Jim s El nadšeně vrazily dovnitř a tam u kotle na uhlí viděli sedět muže, jenž se ještě pořád smál. Hubený, vysoký, obličej plný jizev, který mu ovšem zakrývaly dlouhé rozcuchané vlasy. Na sobě měl potrhané hnědě oblečení. Podíval se na ně a přestal se smát. Promluvil vysokým hlasem, ostrým jako břitva : „Promiňte, asi to není směšná situace. Ovšem nemohl jsem se nezasmát při zmínce o Mary Celeste. To byl opravdu dobrý postřeh, slečno Blanrová.“
„Jak víte jak se jmenuju?“ podivila se Elis.
„Vím spoustu věcí které víte vy, ovšem vím i to co si myslíte že nevíte. Ach promiňtě, zapoměl jsem se představit. Jsem Jegor, strojvůdce a váš hostitel.“
„Hostitel?“
„Většině po té větě došlo že tu jsou díky mě, ale vám to tedy zopakuji. Tohle je můj svět. A vy jste tady protože já jsem tak chtěl. Jste tu jen z jednoho důvodu a to aby jste zemřeli. Ano, právě tohle je ta chvíle kdy vám vidím v očích překvapení, a nohy automaticky ucuknou, ale pozor aby jste nezakoply.“ Za Jimovými nohami se pohnula stolička a couvající Jim o ní zakopl a upadl na dveře. Zvedajíc chytil Elis za ruku a zatáhl jí směrem ke dveřím a rozeběhli se pryč. Za jejich zády se ozval maniakální smích a křik: „Ano! Utíkejte! Ale výsledkem bude jen jiná smrt. Vítejte v pekle holoubci!“
Jim běžel úzkou chodbou a hlasitě oddychoval. Elis mu byla v patách, ovšem přímo před nimi se zavíraly dveře, do cesty jim lezly stoly, židle, knihy a spousta jiných věcí. Pak sebou vlak cukl. Z jednoho kupé vyletěly nože a zamířily na Jima. Ten uskočil a zapadl do jednoho kupé. Nože s břinkotem narazily na stěnu. Pak ze ozval řev. Hladový řev. A vlak se začal zvedat. Chvíli se zvedal ve vzduchu a pak se převážil směrem k jednomu konci. Jim se chytil za dveře a za ruku popadnul kolem padající Elis. Část vlaku se odtrhla a v ní se objevilo to monstrum, Yetti. Vysypával si obsah vlaku do pusy. Jim už se málem pustil když obr vlak pustil, a vrhl se na další vagon. Elis s Jimem dopadli na zem a chvíli nehybně čekali. Zvenku byl slyšet šílený rachot.
„Jime! Nechceš teď zkusit tu knihu?“ Jim ji vytáhl a prolistoval. Venku vše utichlo. Elis podala Jimovi tužku, když sebou vlak opět trhl. Yetti evidentně neskončil. Jim spěšně napsal že se objevily někde. A svět se kolem nich začal měnit jako otáčením stránek.
Pokračování příště..
Autor: ta-xik | 23.Září 2009 v 14:03 | |
Prásk. Ozvala se obrovská rána. Patrikovi se roztřásly ruce a na chvíli znehybněl. Rozhlédl se. Někde tu je. Rozběhl se směrem k nejbližším dveřím a pokusil se je otevřít. Marně. Zatřásl s klikou až ji vytrhl a odhodil na zem. Zbývá mu jen jedna cesta jak se odsud dostat. Běžel chodbou na druhou stranu a zahnul doleva. Ze dveří na konci chodby už sálalo teplo. Došel k nim a lehce se dotkl kliky. Byla rozžhavená. Rychle dveře otevřel a před ním byl můstek přes řeku z lávy- přejezd. Byl úzký ani ne metr a uprostřed stál vysoký robot. Jeho jméno bylo Elektronický Likvidátor Tepelných Energických částic- zkráceně ELTEC. Patrik se před ním zastavil a Eltec zvolal: „Nemůžeš projít! Můžeš se pokusit vypočítat tento přejezd, ale Neprojdeš!“
V tu chvíli udeřil nožem do obrobku, a ten se celý rozletěl. Načež se zvedl prach, a utvořil postavu pana Adámka. Ten vykřikl: „Opět jsi to posral, kde jsi ty míry vzal ty ubožáku? Znovu!“
A Patrik se opět objevil přede dveřmi a Eltec se mu tiše smál...
Konec..
Autor: ta-xik | v 10:43 | |
Taková spousta inkoustu... Jimmy napsal teprve úvod své knihy a už byla popsána půlka jeho diáře. Vydavatel, za kterým právě cestoval vlakem, si nejspíš představoval něco lepšího než knihu načrtnutou v sešitě, ale Jim financemi zrovna neoplýval. Zrovna když přemýšlel nad názvem třetí kapitoly, klepot na dveře kupé ho vyrušil. Jim si připravil jízdenku, ovšem namísto průvodčího strčila hlavu dovnitř mladá žena.
„Dobrý den, omlouvám se že ruším, je tu volno?“
„Jo, jasně.“
Dívka se usmála a na chvíli zmizela. Poté se objevila i s velkým batohem a svalila se na sedačku. Rukou si prohrábla své kaštanově hnědé vlasy, které jí mizely někam za ramena, a na stolek si položila knihu. John se na ni podíval a zeptal se: „Dlouhá cesta?“
„Co prosím?“ zeptala se udiveně.
„Ta kniha, není to zrovna krátké čtení.“
„Aha tak. Ano, jedu na konečnou.“
„Tak to nás čeká dlouhá cesta. Já jsem Jimmy.“
„Já Elisabeth“, přičemž natáhla ruku na pozdrav. Jim ji stiskl a potřepal.
„Takže vy víte něco o knihách?“
„Snažím se něco psát, jen pár menších článků.“
„A co píšete teď?“
„Jen takovou.. Blbost. Myslím, že si to zatím nechám pro sebe.“
„Jak chcete,“ pousmála se a pohodlně se opřela.
Další čtvrthodinku panovalo v kupé absolutní ticho. Lidé do vlaku nastupovaly a vystupovaly, párkrát někdo nakoukl k Jimmovi, aby pak pokračoval dál. Ticho pak prořízl zvuk telefonu. Elis vytáhla z kabelky mobil a přiložila ho k uchu. Následně se ozval křik který ani Jimm nemohl přeslechnout.
„Kde jsi? Čekáme na tebe už dobré dvě hodiny! Jestli se do pěti minut neobjevíš, tak tě vydědím! Nezajímají mě výmluvy. Zklamala jsi mě!“
Elis mobil opět uložila do kabelky a zadívala se z okna. „Slyšel jsi to?“
„Jasně a zřetelně. Rodiče?“
„Jojo, nevlastní. Dnes mají oslavu jejich výročí.“
„A vy jedete za nimi?“
„Naopak. Co nejdál od nich.“
Jim se usmál a také se podíval z okna. Právě v tu chvíli zajeli do tunelu. Světla byla zhaslá, takže chvíli tápali v úplné tmě. A pak další chvíli. A tak dále až jim ty chvíle přišly dohromady nějak dlouhé. Elis zavál kolem kotníků studený vítr. A pak z Tunelu vyjeli a oslnilo je všudypřítomné bílé světlo. Všude kolem byly závěje sněhu. Uprostřed Čevrence. Když si na světlo zvykli, tak Jim nervózně zakroutil hlavou. A právě v tu chvíli, kdy vedle okna dopadla na zem velká,bílá a chlupatá noha, začala Elis mizet ruka...
Autor: ta-xik | 22.Září 2009 v 13:41 | |
A je to.. 18. Můžu pít, řídit, kouřit... No já vlastně nevím... Moc věcí mě nenapadá... Pořád stejná nuda... Děss..
Autor: ta-xik | 26.Červenec 2009 v 18:19 | |
Psaní mě baví. Celkem pochopitelně. Miluju knížky a cizí světy, a tak je něco úžasného je vymýšlet. Sám si dirigovat cizí dobrodružství. Zkuste to taky. Napsat povídku není nic těžkého.
Moji tvorbu najdete na www.fulllife.wz.cz www.taxik.estranky.cz www.forgeek.wz.cz a www.houselitera.wz.cz
Autor: ta-xik | 15.Červen 2009 v 11:50 | |
Nějak se to tak stalo, že jsem se narodil to této doby. Do doby počítačů, mobilů a televizí. A tak se prostě muselo stát, že jsem se adaptoval. A stal se ze mně Nerd. Člověk absolutně závislej na mobilu, televizi, seriálech, filmech, hrách a podobně. Možná k tomu vedla i moje osobnost, přece jen introvert díru do světa neudělá... A zase píšu věci bez pointy, jak smutné. Game over šášo.
Autor: ta-xik | 01.Červen 2009 v 11:42 | |
Tak vám nevím. Léto mně nějak deptá. Všichni mají radost, že je teplo. Že můžou chodit víc ven. Že holky mají kratší sukně (ok, přiznávám že tenhle fakt je fajn). Ale mně to nějak nebere... Pro mně je najednou strašný teplo. Nedá se chodit ven před setměním (který navíc poskočilo až k desáté hodině). Tak mně zajímá, co vy a léto?
Autor: ta-xik | 18.Květen 2009 v 12:04 | |
Válku mezi Emo-Disko-Punker-hiphop-metalistama nějak neřeším... Sám poslouchám každý s uvedených stylů. Jde spíše o místa kde se tyto styly poslouchají. Jasně, nejčastěji jsem na diskotéce, ale nějak je mi to tam proti srsti. Nevím, proč někteří blázní po tom, bavit se skákáním do rytmu a velmi, velmi hlasitou hudbou. Proti hudbě samozřejmě nic nemám, je skvělá. Jen je mi víc po chuti sedět pěkne v klidu u piva někde v hospodě s partou skvělých lidí. Myslím že o tom alkohol a věci okolo jsou. Je k ničemu když sice pijete, ale nemůžete se téměř s nikým bavit. V klídku hospody si můžete pokecat několik hodin, přičemž s přibývajícím alkoholem vzrůstá atraktivita témat. Ale né, opět jsem se dostal k úplně jiné pointě. Tak třeba zase příště.
Autor: ta-xik | 04.Květen 2009 v 13:03 | |
Jako obyčejný televizní všežravec se mi nikdy nevyhnou reklamy. Nesnáším je (až na pár vyjímek ("Karamel!")), ale občas je toleruji. Až na ty, které svojím kalkulem byjí do očí. Obzvláště ony typické šťastné rodinky. Všichni se smějí, mají se rádi, a jsou sladčí než cukrkandl. To mám někdy chuť vzít botu a mrštit s ní po televizi. Ne ze vzteku, ale znechucení. Co z toho vyplívá? Rodiny v reklamách by měli být rozvrácené, nejlíp incestní. Mezi vychvalováním skvěle bíleho trika by měl otec ztřískat matku. To by byla prodejnost.
Autor: ta-xik | 06.Duben 2009 v 15:10 | |
Stává se mi často že se začnu bavit s nějakou holkou. A i když má kluka, automaticky přemýšlím jaké by to bylo s ní chodit. A když jdeme někam ven, tak hned dumám jestli za tím není víc. Asi je to nějaký utajený gen, který holkám s klukama předurčuje nebýt jen kamarádi. I když budete 20 let přátelé, stejně se té myšlenky nezbavíte. Je to přece jen holka. Je milá, známe se tak dlouho. Stává se to dnes a denně. Nebojte, i tato myšlenka má nějakou pointu. Ale mně nějak uniká.
Autor: ta-xik | v 15:10 | |
Již na to zírám nějakou dobu a fakt se divím. Copak je penis sprosté slovo? Je to oficiální lékařský název, ale i tak když ho televize použije, spousta lidí se začervená. Je to asi dáno naší nervozitou z významu toho slova, které každému připomene co včera prováďel v noci. Tak například písnička od xaviera baumaxy "penis". Je to vtipný text ve kterém se párkrát v refrénu objeví ono slovo. No a už je z toho poplach, rádia dělají že neexistuje a televize se od ní distancují (ok, přeháním, nevím jestli je klip).
Autor: ta-xik | v 15:09 | |
Vždycky jsem cítil že jsem tak nějak jiný. To ostatně cítí asi každý nerd. Z paklu života jsem si vylosoval ten nejhorší balík. Introvert, flegmatik říznutej cholerikem, kterej se časem propracoval k Nerdovi. A tak mám sem tam pocit, že mi život tak nějak utíká. Že něco dělám špatně, někde je chyba, vždyť je mi skoro osmnáct, měl bych se bavit a život pít plnými doušky. A ono nic. Taky vám to tak přijde?
Autor: ta-xik | v 15:09 | |
Prvně bych měl asi říct, ne nejsem gay. Jen mi prostě přijde moc provařená skutečnost že kluci nepláčou. Pláčou. Dokonce dokážou i cítit. Já třeba už nějakou dobu mám rád jednu holku. Ona to ví, ale nic si z toho nedělá, a to mně fakt bolí. Málem jsem se dostal i k tomu pláči. Jistě, obrnil jsem se a nedávám nic znát, ani nechci tvrdit že je ze mně troska, jen se chci stát důkazem mužské citlivosti. Pro některé kluky je naprosto normální si jen tak dojemně nad nějakým filmem pobrečet (i když potají, za schovanýma rukama). Prostě jen před ostatníma vycházíme jako "Ti tvrdí" , které nikdy nic nesebere. Opakuji, nejsem gay. Prostě i my jsme lidi, a slzné kanálky nám nezakrněli. A tak to prostě je.
Autor: ta-xik | 24.Březen 2009 v 15:59 | |
Dneska po cestě do školy jsem potkal jednoho bezdomovce. Měl na sobě sako, které vypadalo že kdysi bývalo drahé. V ruce svíral lahev a spal v podchodu. Když jsem se mu podíval do obličeje, poznal jsem že se mnou jezdíval každý den trolejem. Upravený, ve stejném saku. Tak jak moc nás dělí od toho skončit jako oni? Možná měl stále domov, jen se opil a my ho už odepsali. Proč o tom píšu? Těžko říct.
Autor: ta-xik | v 15:51 | |
Ženy - Ráno vstanou o nějakou tu půlhodinku dřív, aby se stihli nalíčit a připravit. Načešou si vlasy a vyrazí do školy/práce. Během školy/práce proberou s kamoškama kluky od vedle, nové oblečení, make up apod. Po škole/práci jdou do města nakupovat, respektive projít veškerý obchody, s účelem si nic nekoupit, ale mít přehled. Přijdou domů k večeru, neboť se ještě zakecali s kamoškou, sednou si nad časák a čtou si. Večer zkouknou pravidelnou dávku emocí a jdou spát.
Muži - Ráno vstanou o nějakou tu půlhodinku později. Rychle se kouknou do zrdcadla a vypadnou z baráku. Během školy/práce proberou veškerý holky v okolí, nový auta, apod. Po škole/práci jdou na fotbal, nebo s kámošama na "jedno" z kterýho se stanou dvě, tři, čtyři, až přijdou domů kolem desáté. Kouknou se na něco v kompu a jdou spát.
Můůůžové - Ráno vstanou přesně, upraví se, mrknou na sebe v zrdcadle a vyjdou z domu. Ve škole/práci se baví s kamoškama o make upu, a s kým se zase vyspal brad pitt. Po cestě domů fandí klukům na fotbale, a když přijde domů tak ho z toho fotbalu táák bolí nohy, že si musí lehnout. Večer se s ségrou kouknou na pravidelnou dávku emocí, a jdou zcela vyčerpaní spát.
Autor: ta-xik | 23.Březen 2009 v 13:14 | |
Je evidentní, že je nebe modré.
Je jisté, že je tráva zelená.
Je samozřejmé, že je škola povinná.
Je určité, že je láska nevinná.
Je neochvějné, že jsi evidentně vinná.
Je pochopitelné, že jsi ho umlátila.
Je neuvěřitelné, že jsi byla zproštěna.
Je zaskočeníhodné, že to byla vražda promyšlená.
Je obdivuhodné, že jsi léčku přežila.
Je správné, že jsi trest nalezla.
Je nemožné, abys oběť byla.
A jestli kecám, tak jsi se zbláznla.
Autor: ta-xik | v 12:51 | |
Pokud se podíváte doleva, uvidíte levé křídlo.
Pokud se podíváte doprava, uvidíte pravé křídlo.
Pokud se podíváte rovně, spatříte mně.
Pokud se podíváte pod sebe, spatříte podlahu.
Pokud se podíváte nad sebe, spatříte- Pane bože, kde je střecha?!
Autor: ta-xik | v 12:42 | |
Nedávno jsem se bavil s kamarádem a on se přímo rozplíval nad tím, že mu bude 18. Že bude moct do barů apod.
Proč o tom mluvím? Protože jsem nad tím přemýšlel a ono "v 18 život začíná" je dosti přeceňované. Do barů můžete i dřív (ano, přiznejme si to), a jinak se snad nic nemění. V 18 sice oficiálně začínáte samostatně žít, ale nakonec je to na každém individuálně "jak si to udělá".
Opět - proč o tom mluvím? Protože i mně bude za chvíli 18, a mám pocit jakoby se nic neměnilo. Život jde stále ve stejných kolejích a já z nich nehodlám odbočit. Kdoví kam bych dojel.
Opět se ptám - proč o tom mluvím? Nevím, snad mám strach z odpovědnosti. A možná se taky nudím. Ano možná se nudím, protože jen slepě čekám na 18tku. Takže tenhle článek moc smyslu nedává viďte?
Autor: ta-xik | v 12:39 | |
5 způsobů jak zemřít.
První způsob bych označil za klasické sebevraždy. Takže máte-li po ruce nůž, lano, léky v kombinaci s alkoholem, igelitový pytlík, vlakový přejezd, vysoký most, hluboký rybník a podobně, je volba jistá.
Tzv. Psychická smrt. Po nedávném vysvědčení ji mnoho mladých lidí zná. Rodiče zakáží nerdům počítač a televizi, bohémům chodit ven, pejskařům zaškrtí psa, cyklistům zničí kolo a pečovatelům odpojí babičky. Udělají cokoliv jen abyste byly na dně. Stačí jen donést nějakou nedostatečnou na vysvědčení, nebo je podobně zklamat. Psychická smrt většinou předchází smrti opravdové.
U tohoto bodu to bude težší. Pokud máte dost odvahy můžete na sebe třeba zavolat zabijáka, nebo dle mého oblíbeného způsobu na sebe nechat spadnou most. Jak to provést nechám na vás.
Velmi zajímavá je též smrt na veřejnosti. Její stoupenci se často vydávají za fotbalové fanoušky, nebo za členy různých fašistických hnutí. Také se často snaží vyvolat dojem duševně chorých lidí.
Nejkurióznější výčet smrtí jsem si nechal nakonec. Pokusit se zastavit jedoucí auto vlastním tělem, sníst více než 20 kg prošlé játrové paštiky, zabodnout si nůžky do oka a v důsledku toho spadnout na stojící tyč, načež na ní zemřete hlady, nebo třeba se domnívat, že přežijete pád z 434 poschodí luxusního hotelu jen proto, že máte zlatou kreditní kartu.
Autor: ta-xik | v 12:17 | |
Občas když takhle sedím ve třídě a dívám se ostatní puberťáky, přemýšlím jestli to s tou dnešní mládeží jde opravdu tak strmě z kopce. Pominu fakt, že si hážou všelijakými potravinami v různých konzistencích, a přejdu také to, že většina se ve škole ukáže jednou za nějakej ten pátek.
Přece jen ale jsou to chytří mladí lidé, kteří mají nějaké cíle. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak moc těch cílů nemají. A chytří taky moc nejsou. Věčné žvanění o fotbalu, novém účesu, novém kole/motorce/skejtu, o dalším zářezu do dlaně. No jéje, kam se poděly mé ideály.
Autor: ta-xik | v 12:15 | |
Vždycky mně zajímalo, jestli tyhle blogy někdo skutečně čte, a přemýšlí při tom.
Protože paradoxně jestli si tohle čte, tak to čte, i když píšu že to nikdo nečte.
A díky tomu že to čte už tenhle článek nedává smysl.
Tak proč ho dál píšu?
Měl bych přestat.
Ok.
Autor: ta-xik | v 12:04 | |
Občas, když si tak jedu Brnem v trolejbuse si říkám, kde se ti lidé vlastně berou.
Nebo líp, proč ksakru nechodí pěšky. Vždyť už instinktivně tuší, že se budou muset tlačít a že parfém ze saka jednoho se brzy dostane na sako vaše. A nejlepší možný zážitek je onen "Pustíš mně sednout? jsem už starý". Tím nám ale jen prokazují tu laskavost, že až my budeme staří, tak budeme muset sedět, neboť jsme v mládí stály. Zajímavé je, že stejně nechodím pěšky.
A zajímavé je, že to vůbec není zajímavé.
Autor: ta-xik | v 11:57 | |
Opravdu dlouho jsem nad tím dumal. Dlouhé chvíle plné ticha a přemýšlení. Kašna? Rybník? Splav? Kdepak, záchod. Když už jste tak malí, že se tam vejdete, hrozí akutní nebezpečí, že si odskočí někdo větší. A to bych vám opravdu nepřál.
Autor: ta-xik | v 10:34 | |
http://koulovacka.mena.cz/od-taxik
Autor: ta-xik | 15.Listopad 2007 v 06:52 | |
Zase nová škola. Střední škola nový děcka...prostě hrůza. Prosím vás ja se zblázním.Nebo vám přijde normální když si po sobé někdo hází namočeným rohlíkem a pak ho sní? BRR
Autor: ta-xik | 23.Říjen 2007 v 18:20 | |
Možná je to jenom můj pocit, ale proč se holky přestávaj kamošit s klukama? Ne že bych si stěžoval že holky kamoší jen s ostatníma klukama...ale vůbec s žádnýma klukama... Nějaká INVAZE :-D
Autor: ta-xik | 09.Srpen 2007 v 14:23 | |
tak lidicky jsou tu vanoce coz je cas klidu miru ale predevsim lasky...:-) tak vam doufam ze tyhle vanoce neprobehnou jak u jednoho kamosa kde jim trosku fajrnul stromecek a to je potom ta prava vanocni pohoda.hraji koledy,jime cukrovi a stromecek hori...no tak doufam ze se vam tohle nestane a jinak preji HEZKE VANOCE!
Autor: ta-xik | 24.Prosinec 2005 v 23:44 | |
Cim to je ze se mne zda ze lidi snad nejsou normalni...Př.: prazdnej autobus a někdo mně vyhodí z místa... :-)
Autor: ta-xik | 19.Duben 2005 v 18:05 | |
