12.Červen 2009,18:54

Byla právě zima když jsem měl jet s rodiči na dlouho plánovanou dovolenou do Alp. Byl jsem rád,že konečně trochu vypnu od každodennního schonu...Konečně pryč od školy a od ostatních strarostí. Když jsme tam přijeli myslel jsem,že sem v ráji..všude jen sníh,nádherná příroda a ten hotel no byl jsem u vytržení...Jen co jsme se s našima obytovali šli jsme na věčeři. Byla úžasná lepčí jsem snad v životě nejedl..Když jsem dojídal poslední sousto uviděl jsem tu nejnádhernější věc v mém životě..úsměv,který patřil překrásné dívce,která seděla na proti mě..První co mě ale na ní zaujalo byli krásné oči..Snad nejnádhernější jaké jsem v životě viděl..Byli tak mrazivě krásné a tajemné až se mi tajil dech..Na ty její oči jsem myslel dokonce i večer v posteli když jsem se snažil usnout. Ale moc mi to nešlo pořád jsem na ni musel myslet..Vlastně o ni vůbec nic newím,jak se jmenuje.? Jestli má přítele.? Odkud je.? Hlavou se mi zbíhalo miliony otázek..Hned druhý den jsem vyrazil na snb..Zezačátku mi to teda skoro vůbec nešlo,ale nějak sem si s tím hlavu nelámal..Pořád se mé myšlenky ubírali k té překrásné dívce..Když mě snb přestal bavit šel jsem se porozhlídnout po okolí.Zrovna když jsem narazil na krásnou skálu s lavičkou musel jsem se nachvíli zastavit.Seděl jsem tam dobré dvě hodiny a přemýšlel..Ale z mého přemýšlení mě vytrhli kroky které jsem uslyšel..Ohlídl jsem se a uviděl tu dívku,na kterou jsem nepřetržitě myslel..Pozdravila mě a přisedla si na lavičku.Byl jsem najednou tak štasný..Byl jsem jako ve snu.Jmenovala se Alexandra..Strašně dlouho jsem si povídali a koukali jsme na ten krásný výhled ze skáli.Do dvou dnů jsme spolu trávili všechen volný čas..Hrozně brzo jsem se do ní zamiloval a zistil jsem,že bydlí necelých 50 km odemě a byl jsem moc štastný.V životě jsem nepotkal dívku jako ona.Byla jiná než všechny ostatní, byla tak tajemná a to se mi na ní líbilo nejvíc...Poslední den před odjezdem jsem ji pozval k sobě do pokoje..Zapálil jsem svíčky,pustil pomalou hudbu a čekal jen na ni,na moji vyvolenou...Když přišla můj pokoj byl najednou plný touhy a vzrušení..Sedli jsme si na postel a začali se líbat...Po dlouhém mazlení jsem zažil to nejnádhernější milování v mém v životě...Po příjedu domů jsem byl jako vyměněný,pořád jsem koukal do blba a představoval si tu nádhernou noc a moji krásku..Každý den jsme si volali..Nemohl jsem vydržet ani jeden den aniž bych neslyšel její krásný hlas...Oprvadu jsem se zamiloval...Už jsem se nemohl dočkat až ji zase uvidím..Domluvili jsme se , že přijedu na výkend..Pak už jsme se navštěvovali v každý volný den..Když jsme spolu byli rok jeli jsme do Paříže oslavit výročí..Na Eifelovce jsem ji požádal o ruku..Cítil jsem,že ona je dívka mého života a nikdy ji nechci stratit..Ona na mě jen vyvalila ty překrásné oči a kývla...Pak už si jen pamatuju jak jsem se probudil v bílém pokoji s pocitem hrozné bolesti...Když jsem otovřel oči úplně uviděl jsem mé rodiče...Plné beznaděje a smutku..Jediné co mě v tu chvíli zajímalo bylo,kde to jsem? Co tu dělám..? Kde je Alex..?? Jen co jsem tu otázku vyslovil vyděl jsem výrazy všech co byli v pokoji a bylo mi jasné,že se stalo něco moc špatného.. ,,Měli jste autonehodu a ? ,, Mamka ani nedořekla větu a mě bylo vše jasné..Zhroutil se mi celý svět už jsem ani nevnímal lítostivé řeči kolem mě.....Taková bolest a beznaděj co mi zahládla v srdci....Proč jsem nemohl umřít já a ne ona...Proč..?? Proč jen se to muselo stát..? Měl jsem chut si ty kapačky z ruky vyrvat a jít za ní...Setkat se s ni podívat se zase do Alexiných krásných očí,který mě tak okouzlili..Po propuštění z nemocnice jsem byl jako tělo bez duše...Moje dušela zemřela s Alexiinou....Nic mě na tomto světě už nemohlo udělat štasným tak sem se rozhodl,to skončit...Jel jsem na místo,kde jsem ji poznal..Sednul si na lavičku vyril do ní navždy naše jména a ....? Alex miluju tě navždy....

 
vložil: verusak-l
Permalink ¤ 0 komentářů
18:49
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?

Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi

Kluk - [Oh] Vážně? Ty?

Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka

Kluk - [Oh]

Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?

Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků

Děvče - OK dobře

Kluk - Jo….

Děvče- Hej .. mám otázku..

Kluk - ok , Ptej se

Děvče- Jak moc mě miluješ?

Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!

Děvče - jo…

Kluk - Proč ses ptala?

Děvče- ….>mlčí<…….

Kluk - Je něco špatně?

Děvče- Ne, všechno je v pořádku

Kluk - Dobře

Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?

Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..

Děvče- Chceš?

Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?

Děvče - Ne všechno je v pohodě

Kluk - Určitě?

Děvče- Ano

Kluk - Dobře.. já doufám..

Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?

Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.

Děvče - Opravdu?

Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?

Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.

Kluk - ….. ok

Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole

Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ

Děvče - …. Taky tě miluju , pa

DALŠÍ DEN VE ŠKOLE

Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?

Kamarád - ne

Kluk - >povzdech<

Kamarád - Ani včera tu nebyla

Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..

Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..

Kluk - jo.. ale ona ne

Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …

Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole

Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)

TU NOC

crrr-

-crrr-

-crrr-

Děvče - Prosím?

Kluk - Ahoj

Děvče - [Oh] čau

Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?

Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření

Kluk - Jsi nemocná?

Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma

Kluk - Počkám

Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později

Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku

>>Hodně dlouhá pauza<<

Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít

Kluk - Cože???

Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat

Kluk - jo?

Děvče - Miluju tě

>>klik<< ((položení sluchátka))

DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY

Kluk - Čau vole…

Kamarád - čau

Kluk - Co se stalo?

Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?

Kluk - ne

Kamarád - Takže si neslyšel?

Kluk - Neslyšel co?

Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne

Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!

Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468

Kluk - ok

PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO

Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení

Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku

Hlas - Jaké se jmenuje pane?

((Kluk dává informace))

Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek

Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?

Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3

Kluk - CO SE STALO?

Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět

Kluk - POČKEJTE! NE!

-tůůůůůůt-

-tůůůůůůt-

KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI

Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?

Děvče - ……….

Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!

Děvče - Já…

Kluk - Ty co? Ty CO?

Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích

Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….

Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….

Kluk - CO??

Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem

Kluk - Neřekla si mi to?!

Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit

Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!

Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .

Kluk - ??

Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .

Kluk - ……

Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou

Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?

Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce

KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.

DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…¨
 
vložil: verusak-l
Permalink ¤ 0 komentářů
18:47

Ležela na studené zemi,kolem ní čtyři bílé zdi a vedle ni žiletka....

žiletka která ji právě přeřízla nejen žíly ale také cestu pokračovat dál životem...

najednou cítila vysvobození, s každou kapkou krve cítila jak ji z těla také vyprchává bolest....

bolest jenž ji svírala zevnitř a se kterou odmítla bojovat....

usmívala se a upřeně pozorovala bod na jedné z bílé stěn....

bod který byl pro ni vším.......fotografii.....

fotografii která pro ni znamenala všechno...

nádherné oči které pronikali skrz tu obrovskou bolest do jejího nitra....

milovala ho...strasně moc.....říkal že bude s ní pořad...v dobrém i ve zlém....

tak proč s ní sakra není ted když umíra.......proč.....ne nema mu to za zlé...chápe že je ted pro něj ta hnědovlasá kráska důležitější.....

tak ale proč vyslovil tu větu: BUDU S TEBOU NAPORAD......

tohle se přece neříka jen tak.....proč to lidé říkají když ví že to není pravda....

Napořád mi jen zustane vzpominka a ruce od krve.....

naposledy se rozhlédne po tom míste kde právě umíra.....

naposledy se podívá na tu fotografii a zavře oči.....

naposledy si promítne chvíle kdy byla štastna.....

a naposledy vydechne......

se slovy: ODPUSŤE........

 
vložil: verusak-l
Permalink ¤ 0 komentářů
18:43

Je cas vstat. Vzchopit se a jit. Nemuzu furt jen brecet a truchlit nad
zivotem. Vzdyt to takhle dal nejde. Pokazdy kdyz se mnou zivot zamava
zustanu lezet a nechci vsat..takhle to nemuzu delat. Vsichni si o mne
mysli jak moc nejsem silna. Jak moc nejsem odvazna. Kdyby vsichni lidi na
tyhle planete vedeli kdo ja jsem. Ze nejsem takova za kterou me vetsina
ma. Vsichni si mysleli,ze je vsechno oukej. Ze je vse v pohode. Po tom co jsem stravila pul roku na psychine.. Proc jsem tam vlastne byla?? Meli me nechat umrit. Ja jsem nechtela zit tenhle pitomej zivot. Podrezala jsem se..nozem. Jak snadno se to vyslovi. Ale uz jen hur,se to da udelat. Myslela jsem jak lehky to bude. Neslo to. Dlouho jsem se trapila. Moc dlouho. Od ty doby co si se na me vykaslal. Nechal jsi me. Myslel sis,ze to bude bez nasledku? Vysmival ses mi,ze bych nikdy nic takovyho neudelala. A ja ti jednou rekla,ze bych byla schopna pro tebe zemrit. Ha..a co pak? Uz ti klesl usmev? Nechapu to. Proc me museli najit. Proc museli zavolat tu hnusnou plechovou krabici a nenechali me umrit. Bolelo to,ale vetsi bolest byla kdyz ses na me vykaslal. Citila jsem touhu po smrti cim dal vetsi..moje krev. Jo moje krev. Rozlivala se mi po rukou a ja citila jeji teplo. Ale zmylila jsem se. Konec neprisel. Jenom doktori..mysleli si,ze budu oukej. V pohode. Kdyz me daji do lecebny. Byla jsem tam..dalo by se rict..byl to nejhorsi pul rok v mym zivote. Parkrat jsem se pokousela utect. Utect pryc. Za tebou..a ty?? Ty ses mi ani jednou neozval. Vedel si,ze za vsechno muzes ty. Ale nic.Ani jeden dopis.Pak me napadlo..balkon..mam v pokoji balkon.Pripadalo mi to jako jediny reseni. Skocit..a umrit.. Zkusila jsem to. Stala jsem na zabradli. Nemela jsem co ztratit. Rodice? Ne..ty me tam soupli a nechali me bejt. Kamaradi?? Vykaslali se na me. Vsichni..do jednoho. Maji me za blazna. Sebevraha. Jak jsem tam tak stala. Pripadala jsem bez vsech problemu..potizi..nic me netrapilo. Nikdo me nehlidal. Vsichni byli pryc. Zapomeli na me. Nastesti. V tu chvili stacil jen jediny krucek a mohlo byt po vsem. Ale ja to neudelala. Slezla jsem dolu. Pripadalo mi to zvlastni. Mozna jsem byla vylecena?? Mozna taky ne. Pul rok uplynul rychle a ja se vratila do beznyho zivota. Chodila jsem do skoly. Vsichni se na me divali jako bych byla blazen. Porad a furt. Tahlo se to se mnou.. Chodila jsem jako telo bez duse. Ted jsem vedela,ze vylecena nejsem,ze uz se nikdy nevratim do toho normalu. Pak jsem te potkala. Znova po dlouhy dobe. Nebyl jsi jako driv..nebo ses mi tak zdal. Pripadal jsi mi vymenenej. Usmival ses na me. Vsichni kolem me chodili jako opareny,ale ty ne.A ja jsem zacinala verit tomu,ze se ti po me stejskalo a ze toho litujes.Zacinala jsem opet verit tem tvejm kecum..ja ti verila vis to??Verila..a milovala jsem te.Znovu a znovu.Zdalo se mi to krasny.Bylo to jako z pohadky.Pak to prislo..Zase ses na me vykaslal.Nenapsal jsi mi to..nerekl jsi mi to.A ja sla ven..za tebou.Nebyl jsi tam.Nevedela jsem co se staloA pak jsem to videla.Tebe..a ji.Nejvetsi mrchu.A ty jsi byl s ni.Objimal jsi ji.Libal..a ja??Ja jsem se na vas divala&nbsp; ,nemohla jsem nic rict.Pak jsem se rozbehla..bezela pryc.Pryc od vseho.Brecela jsem..nemohla jsem uverit vlastnim ocim,ze jsem te tam s ni videla.Jeste jednou jsem se tam podivala..ale neslo to..Utikala jsem pred vlastni ralitou.Pred tebou.Domu..a sla psat tenhle dopis.Vis..az si ho budes cist.Uz tu nebudu.Uz nebudu dal zit.Uz se nebudu dal trapit.Nebudu dal poslouchat tvoje lzi..a ze jich bylo hodne..sam to moc dobre vis.Jen chci abys to vedel,ze ja te milovala..moc jsem te milovala.A nemohla jsem bez tebe zit..promin.Tva Lucie."

Divka se zvedla z postele.Peclive slozila dopis a vlozila jej do obalky.Na ni napsala "Pro Milana"..Polozila dopis do dostatecne vzdalenosti..a pote byla jen slyset tupa rana.Vystrel.Nasli ji rodice..lezela na zemi.Byla bleda.Kolem hlavy mela kaluz krve a vrazedna zbran ji zustala v ruce....
dopis

 
vložil: verusak-l
Permalink ¤ 0 komentářů