voofy

Koukat na oblohu, tak modrou a jasnou, a vzpominat tebe. Číst SMSky a vzpomínat, že kdysi jsi napsala tak krásnou, a natolik nezpomenutelnou, že nevíš co dal. Žit ve světě, ve kterém jseš někde vedle, na jiné, ale natolik blizké a najednou daleké planetě. Nesrozumitelnost slov, které neslyšime jen kvůli tomu, že jsme slepý tou krásou. Nevnímavost okamžiků od přebytku citů, kdy jsi byla vedle, ale pamatování každé vteřiny, co jsi byla pryč. Není to jednoduchy, není to složitý, je to jen takový jaký to je. Pořad je to nepochopitelný, a možná od toho to tak boli...

No jak den, spíš kousek dne a bylo to včera, ale stejně jsem ho ztravil výborně  Opravdu, tak moc jsem si dlouho neužival. Sice ze strany jsme vypadali spíše jako debilové, ale nevadí  Jako teď, když si vzpomínam na včerejšek, tak mně to taky připadá celkem divný, ale prostě i takové blbosti jak strkání navzajem mně přinašelo takovou radost, co mi přinaši opravdu malo věci. Můžu jistě říct, že každý okamžik co jsme byli spolu ten den, jsem byl šťastný. A nepřehanim to. A je to nádherný pocit, být po dlouhé době šťastným. A hlavně je to takový, co se nedá vysvětlit. Je to jak koupání v dešti, plavame si, a když vylezeme, tak nam vůbec nevadí, že prší, bych řekl, že naopak mame z toho i radost. Ale prostě vědět, že se můžeme uvolnit, vykašlat se na to, že třeba přisti den po takovém koupání budeme nemocní, proživat každou sekundu, každou kapku, co spadne na nás, to se nedá říct slovy... Moc děkuji za ten den. Už jsem dlouho potřeboval ícítit něco podobného. Díky moc 

A zase po dlouhé době jsem tady =) A budu povídat o přátelství. Nebo spíš o nejlepších přátelech.

Je škoda, že jsme se nenašli
Je škoda, že jsme brzo dospěli
Vždyť jsme na to občas i měli
Jen láska jako svíčka shoři.

Už naše uplnuly dny
A kdo vi, jak to bude dále
A pořad od sebe dal my
I když jsme se tomu dřiv smali...

Každy z nas o něčem sni, každy věři v nějaký zázrak, ale žadný se nestava. Třeba tou překažkou, kvůli které se ten zázrak nestava, jsme my? A co když ne? A kdo to vůbec má vědět? A nikdo nevi. Tohle je asi ten problem. Vždyť neni to složitý, přeměnit zázrak v realitu, jen to musíme chtit a věřit, že máme na to.
K čemu to je? nevím. Asi jako vždy k ničemu. Takový je život, že vidíme všechno natolik složitě, i když všechno je jednoduche.

Někdo si najde společnost a snaži se změnit tak, aby patřil k této společnosti. Někdo si takovou společnost vytvoři a hleda lidi, které by do ty společnosti patřili, aniž by se museli změňovat.

Jak matka nemůže nechat dítě žit svým životem, tak my nemůžeme opustit kamarády. Jenže každé dítě s časem opouští domov a učí se žit samostatně, tak i kamarádi ................

No, co můžu k tomu říct? Bylo to mrtě dobrý Snad nejlepší akce za celý rok. Jako ne od 1. ledna, ale opravdu za celý ten rok Jo, někomu to přijde takový... prostě pro malé děti. Třeba jo, třeba je to tak, ale proč ne? Vždyť štěstí je pravě v tom, že jsme děti. A nevadí kolik nám je, pět, deset, dvacet, třicet, pořad jsme děti. Rozdíl je jenom v tom, kolik toho máme na sobě, jestli přemýšlíme, kde vzít peníze, aby se šlo někam kalit nebo se užívat, anebo kde vzít peníze, aby moje dcera/syn měli něco k jídlu. Ale furt, furt jsme děti. Jo, že bych to říkal já, co nezdá se, ale naštěstí pro mě, začínám přicházet na takové věci, že to, co se děje, teď skoro za nic nestojí. Jenom vzpomínky. A na co si vzpomeneme tak za 10 let? Jak jsme chlastali někde v hospodě nebo venku s ředěnou rumem Colou, nebo jak jsme se pěkně ožrali? Ani náhodou. Budeme vzpomínat jak jsme byli v 9. třídě na výletě, jak jsme dělali blbosti, jak jsme byli všichni jako rodina, jedna velká rodina. Budeme vzpomínat běhání, určitě si vzpomeneme na řiditele. Jak jsme si to pěkně užili, jak jsme opékali buřty. A teď jak koukám, tak prostě ty lide co jsou kolem mě, opravdu nebudou mít na co si vzpomenout. Jo, dá se jim pomoct. Jenže není to až zas tolik lehké. Protože není dostačující s nimi někam jít, něco provést aby se stali lepší. Je nutné, aby to pochopili. A být s nimi pořad, protože jim fakt chceš pomoct... tak oni to ale nepotřebují. Oni to nechtějí. Takže veškerá snaha je na nic. Tak ne, no... Třeba je někdo, kdo to chce? Uvidíme. Nikdo neví co bude dál. A to je asi i lepší.
Jinak jsem dneska byl docela překvapen tím, že existují krásné a rozumné lide A hlavně, že to je holka a v holce, jak víte, to není moc časté, no Ne, dneska byl opravdu nááádherný den. Všechno se povedlo, splnilo se všechno, co jsem chtěl v tento večer, možná i víc než jsem chtěl. A za to jsem jenom rad I když byly chvilky smutku a přemýšlení, ale byl to takový dobrý smutek, jestli teda víte, co myslím