voofy

Jestli vám ICQ háze chybu, že Servis momentálně není dostupný nebo Špatné číslo nebo heslo, zkuste se připojit k zabezpečenému serveru.
Jak se dalo zjistit, nefunguje "nebezpečný" server autorizace ICQ login.oscar.aol.com. Bezpečný server slogin.oscar.aol.com funguje správně. Takže všechny pagery které podporují SSL-kryptování, měli by fungovat správně.
Žádná oficiální informace o selhání a jeho příčinách zatím není.

Pravda a lež.... Vždy s tim je problem. Protože měl bych řikat pravdu, ale občas radší lhat. Lhat kvůli tomu, že ten člověk i přestože ví pravdu, stejně chce slyšet lež, a kvůli tomu, že někdy prostě nedkoažeš říct pravdu. A lžeš... Poslední dobou začínam horzně moc lhat. Lžu skoro pořad. Jako jo, má to svůj smysl, ale stojí to za to? Vědět, že lžu, že i tim blizkým lidem lžu, všem v okoli. Snažit se usmířit s tim, že prej "takhle to má být", anebo  "už to nejde změnit". Jo, je v tom i pravda, ale kolik?
Hlavně že lžu nejenom někomu, už se snažim lhat i sobě. Jenže já taky vím pravdu. Takže to moc nejde :( No nic zkusím si to nalhavat i dal, třeba si na to za nějakou dobu zvyknu a budu se k tomu chovat tak, že "no jinak to prostě nejde". Hm...na hovno no.... jenže s tim nic nenadělam.

Mno... A zase jsem se ujistil, že něco plánovat nemá moc cenu :/ Alespoň to, v čem si nejsem jistý na 100%. Protože nejčastěji to, co se plánuje, nevychází. Nebo aspoň, když to vyjde, tak toho nevšimneme, ale když to bude jinak, než jsme si naplánovali, tak nejsme z toho moc natěšení.
Ale zase na druhou stranu, plánování nám pomáhá uvolnit se. My víme, že něco se naprosto nemůže stát, ale sníme o tom, plánujeme, jak by to mohlo být, a v ten okamžik nám je lépe. Cítíme se tak, kdyby to bylo opravdu. Prožíváme to. Zase někdo řekne: "Ten člověk není realista". A co? Každý má právo snít, každý má právo něco plánovat. Plánováním si vytvořit cíl, snažit se ho dosáhnout. Nesmí se to přehánět, to je pravda. Ale nemít vůbec žádné plány, to je taky nesmysl. Nemáš cíl. Nemáš důvod proč vůbec být.
Tak co je lepší, zabouřit se do snů nebo myslet jenom na dnešek? To je další otázka, odpověď na kterou je pro mě pořád tajemství.

Ale jako fakt, dneska byl prostě super den =) sice pršelo a bylo hnusně, ale měl jsem mrtě náladu, protože po dlouhé době (raději nebudu psát po JAK dlouhé době, abyste se nelekli =D) jsem šel s jednou osobou ven. Někomu to přijde divný, že mám z toho takovou radost, ale poslední dobou se mi nějak moc často nestává, že půjdu ven se člověkem, s kterým se dá povídat 24 hodiny denně hlavně kvůli tomu, že takových lidi je velmi málo =( ale já mám takové lidi. kdybych řekl, že to jsou kamarádi, nelhal bych, ale neřekl bych všechno. Jsou to takové moje kousíčky... nebo spíš naopak, každý z nich má kousek mě a jenom když jsme všichni spolu můžu žit naplno Mám vás hrozně moc rad
P.S. Jo, "osobo" (=D), jseš opravdu chytřejší

Fakt, teď mi všechno připadá natolik divné.... Hlavně já si připadám jako idiot... Všechno mě sere, nic mě nebaví... A ani nevím proč... do prdele... co mám s tím dělat?... asi nic. jen čekat :/

Hm... Všechno se mění a na řadě teď jsem já. Teda ve frontě jsem už dlouho a měl jsem se změnit už dávno, ale furt jsem někoho pouštěl před sebe. Ne, že by mě někdo předbíhal, ale jsem se snažil co nejvíc zůstat v té  frontě. Protože jsem se seznámil s lidmi z ty fronty a oni měli stejné názory jako já. A nenudili jsme se, a v klidu jsme čekali, až budeme na řadě. Akorát, s každým člověkem, kterého jsem pouštěl před sebe, jsem chápal, že méně rozumím těm lidem , které jsou za mnou a už máme jiné názory, už skoro nemáme nic, co by nás drželo vedle sebe. A asi teď je ten okamžik, kdy mám přestat pouštět ty lidí a jít dopředu, žít dál.

Jenže problém je ten, že ty, co šli přede mnou, už jsou hrozně daleko a mám na výběr, buď budu sám a budu se snažit doběhnout k těm co byli přede mnou nebo zůstanu s těmi lidmi, kvůli kterým jsem takovou dobu v té frontě. Ale zase nemám žádnou jistotu, že ty, které se změnili, mě pochopí.

Tak budu přemýšlet jak s tím dál. Aspoň že ještě mám čas.

Jj, zase jsem tady. Zase budu vyprávět své myšlenky. A dneska jsem hodně přemýšlel nad tím, jak se lidi mění, když jsou opilé. Nedávno jsem slyšel názor, že když člověk je opilý, tak může toho říct víc. Sice je to pravda, ale je to tím, že si člověk neuvědomí, co říká. Ale snad nejhorší v tom je to, že ten druhý člověk nemůže brát to važně... A občas by to hrozně chtěl... A vyjde to tak, že ten druhý je kvůli tomu zmatený, protože neví, jestli ten člověk opravdu to tak myslí nebo řekl to ze srandy, protože byl opilý. A je z toho takový hnusný pocit v srdci.... Stojí ty lidi za to, když i pro kamarádi jsou otevřené i důvěrné jenom když mají v sobě alkohol? Spíš bych řekl, že ne. Takovým lidem říkám"známé". Nic víc.
Každý sám tvoří a potom vyšlapává cestu svého osudu. Nikdo jiný za to nemůže.

    Občas jsou takové okamžiky, že chce se schovat, utéct od všech, být někde na ostrově, kde nikdo není. Být jenom s sebou. Poslouchat jak se bije srdce, jak teče krev, poslouchat vlastní dýchání, které z častého se stává pomalejší, začíná se bit v klidu. Protože zkoušíš zapomenout na problemy. Ty problemy, které jsou s tebou ne den, ne měsíc, ale již dlouhá léta. Oni tě sledují ráno, když se probudíš, když si dáváš šálek silné kávy, který umožňuje tvoje živobytí aspoň na pár hodin.
    Sledují tebe i když je den; kvůli nim se nemůžeš soustředit, nejde ani přemýšlet. Ale přesto, musíš jít do školy nebo práce, a občas i do školy a potom ještě do práce. A snažíš se něco naučit, něco pochopit, porozumět tomu, o čem vůbec nemáš zájem, dělat to, co tebe vůbec nebaví.
    Ale večer se můžeš uvolnit. Doma nemusíš nic dělat, můžeš jenom sedět a koukat do nikam. Nějaké potřeby? Jídlo - neschopnost vařit jako důsledek kupováni večeří v restauraci a místo oběda čaj s tím, co se dá jíst a pro co nemusíš jít. Záchod? Už jseš dávno zvyklý tam chodit podle rozvrhu. Láska? S časem si přestáváš pamatovat, co to vůbec je.
    Tak je nějaký smysl v takovém životě? Každý rozhoduje sám. Jestli má cenu žit tímto životem nebo vytvořit svůj.

Zázrak je, když oceníme samotu a necítíme se osamělí…

ŽIVOT je zázrak…
...protože je neopakovatelný…
...konec neovlivníme, ale můžeme ovlivnit jeho průběh…
...a to není málo...

Ahoj Janičko
Tak já začnu. Kamarádství, láska, jak spolu souvisejí ty dva vztahy mezi lidmi? Podle mě oni jsou jako dvě strany minci. Když se člověk s někým kamarádí, on tím pádem i miluje toho člověka, ne tou láskou jak jsme ji zvykly chápat, ale podobnou láskou jako k rodině. A je zajímavý, že i v tom případě, když člověk někoho miluje, tak se snaží být tomu člověku aspoň kamarádem. Pořad to tak je. Dokonce párkrat jsem to zažil na vlastní kůži.
A na závěr. Dá se z toho odvodit, že kamarádství (myslím to pravé) je nic jiného než druh lásky

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
It's time for us as a people to start makin' some changes.
Let's change the way we eat, let's change the way we live
and let's change the way we treat each other.
You see the old way wasn't working so it's on us to do
what we gotta do, to survive.