Jak vítr fouká a oheň pálí,
Slunce ve dne svítí
a
v noci měsíc ho nahradí.
Po zemi stále pujdu s tebou,
když vedle mě budeš vstávat a usínat, chodit, běhat a tancovat,
mazlit se, tulit se a krásně se milovat,
pak tajemství všech divů v nás se zlomí
a já když se na tebe podívám
tak jak v zrcadle
uvidím naše duše spolu propletený.
A Měsíc, Slunce, vítr a oheň budou touhou rudě zabarvený.
My s nimi vyrazíme na dlouhé putování.
Až slzy všem na Zemi se zrodí u očí.
Když po obloze uvidí dva lidi,
kteří ukázali Slunci i větru,
že skutečný zázrak zvaný Milování na Zemi existuje.
Pak vítr nás dva naučí létat ,
A my s volavkami a čápi
poletíme neznámo kam
asi na Hawai.
Kdo nás uvidí ze Země tomu srdce zapěje.
Ten člověk totiž uviděl
mě a tebe
jak na nebi se milujem.
Pak Slunce osobně navštíví nás na Hawaji.
my kousek od něj pokleknem a uctíme ho
jak každý rok v máji.
On podívá se na nás a my na něj.
Jen usměje se, ukáže na nás prstem a zmizí.
My zmatený nechápeme,ale nám to nevadí....
Všude kolem nás je oceán a voda.
Touha po zvlažení je velká ba nekonečná,
my skočili jsme do ní,
avšak už jsme nevyplavali.
Ty a já jsme hned pochopili,
že po mořském dnu mužeme bez dýchání chodit,
Toť dar od boha Slunce v našich srdcích začal pálit.
Teď kloužeme,
jak když u nás ve Šluknově
pro zmrzlinu jdeme
a lehce si rajcovní slova do uší šeptáme,
to však je jiný .
Kolem nás korály, sasanky,
nad námi medůzy.
Všude plavou rybky, rejnoci
a
mořský hadi.
Mě i tobě to připomíná
botanickou mořskou zahradu, která svítá.
To stalo se naší nezapomenutelnou procházkou
Co v srdcích nás dvou zbudou..
Jen s tebou lítám a plovu po celým světě
Tedˇ zjevil se nám obrovský ráj.
Co to je? To snad ne Madagaskar.
Unává začíná.
Jak tma se v nás projevila.
Tak lehli jsme si do vysoké trávy k lesu.
Hned začal sem tě škádlit
A lehce provokovat.
Kousek stébla vezmu
a
lehtám tě sním v podbříšku.
Svůj lehký usměv namaluješ na obličej v tu ránu
já nahnu se nad tebe a pusu ti dám,
ty oplatíš to s intenzitou
dvakrát takovou.
Ve vysokých stromech to šumí.
Černočerná noc pohltila okolí.
My posloucháme divoké šelmi,
co v noci umí.
Něco se děje povídám.
Celá mýtina je ve velkém osvětlení.
Podívám se vzhůru a tam pomalu k nám plují.
Co to je?Sedmispřeží.
Zastaví a z kočáru vystoupí
Měsíc s večernicí.
My ani nedejcháme, však Měsíc vezme tvoji ruku,Večernice moji.
Hned jsme jemnotou uklidněni.
My pomalu se vznesem a Měsíc poví.
Líbejte se a ať se Vám vše splní.
Naše rtíky se odlepili po minutě.
Koukneme z vozu, a řekneme pomateně .
Kde to jsme?
My znovu pochopili s úžasem,
že na Zemi my nejsme.
Letíme mléčnou drahou a miliony hvězdami.
Zavřeme pusy a pozorujeme,
však co náhodou spatříš
…souhvězdí Kasiopei.
Něco krásného… srdíčka pějí.
Na jedné hvězdě nás Měsíc vypustí,
my právě se dotýkáme prstence dlaněmi.
Pak ohnivá koule nám nad hlavou letí.
To vzácný oheň proletěl
Koukáme za jeho stopou a voláme na něj, snad zastaví….
On otevřel oči, otočil hlavu
a pomyslil si,
co ty dva lidi ve vesmíru robí.
Pak došlo mu že našli sloučení
tolik nedosažitelný na Zemi.
Vrátil se a jak noční taxikář řekl: odvezu Vás domu.
Vesmírem nekonečným se spolu vracíme.
Já řeknu miluji tě, ty to samé mě.
Pohladim tě po vlasech,
v tu chvili ztratíme dech.
Oheň nebrzdí, neumí to,
před námi naše Země, náš domov,
naše rodiny.

V náruči koukáme si do očí,
Nic neříkáme, vidíme si do srdcí.
V tom rozpaluje se nám těla naše.
My stále držíme se
plně vědomy co stane se.
Kolem měsíce letíme a vzpomínáme.
Slzy mu padají, když vidí co se stane.
My padáme k Zemi nevěřícně.
Pod strachem však cítíme jeden druhému tep.
Už vidíme naše domy a také váš krb.
Obrovský náraz, dopadli jsme, všude temnota a prach.
Nic nevidíme…..

V tom slyšíme jeden druhého tep srdce.
Kousek světla, ke kterému blížíme se.
Rychlostí se probudíme a i když já tu a ty doma,
Říkáme si tak zvláštní sen jsem snil.
Tedˇbych tě nejradši políbil.