21.Květen 2008, napsal weenas.v v 22:00 ... básně
Kolik času stačí?
Kolik strachu ničí?
Vidět lásku sem chtěl jednou.
Však našel jen pavučinu jemnou.
Pavouk, tisíci oči koukal na mě.
On vypadal opravdu slabě.
A pak se stalo že spadla k němu moje a tvoje duše.
Jak má duše visí na pramínku nitě.
Já bojím se o ty světy, je to jak lavina a sutě.
Pavouk běží, pospíchá k nim na kutě.
Poliká dosita, nevnímá kolik způsobuje bolesti.
Neuvědomuje si, že jeho sliny ničí ji.
Obě pak propadají se do černoty.
Pavouk v opilosti chcíp.
Nevydržel roztoužené city.
To opravdu není vtip...
 
Komentáře (0):