Ego chce dosahovat cílů. Ego existuje mezi přítomností a cílem. Uvědom si zákonitosti projevu ega. Čím vyšší máš cíle, tím větší je ego. Ego je vzdálenost mezi tebou a cílem. Přicházejí ke mně lidé a říkají: ¨Jak máme odstranit svoje ego?¨Nemůžeš odstranit svoje ego, dokud nenecháš zmizet stávání se něčím. Neodstraníš ego, máš-li nějaký cíl, ideál, naději, budoucnost.
Ego existuje mezi přítomností a budoucím ideálem. Čím větší a vzdálenější ideál je, tím rozsáhlejší ego musí existovat. Má tak mnohem víc možností projevu. Proto jsou lidé víc egoističtější, než materialisté.Ego žije, když máš cíle a ideály. V těchto souvislostech máš s egem tisíc problémů. Na jednu stranu je naladěno velmi dobře, protože má velké ideály. Pořád však máš pocit viny, protože má velké ideály. Pořád však máš pocit viny, protože vždy padneš do pocitu malosti. Tyto ideály jsou pro tebe prostě nedosažitelné. Neexistuje způsob, jak je docílit. Nemůžeš jich dosáhnout, protože jsi příliš malý. Na jednu stranu ego roste, na druhou však cítí provinění...vina je stínem ega.
Pochopil jsi tento zvláštní fenomén? Egoistická osobnost se cítí velmi provinile, když dělá jakékoli malé věci. Jsi-li egoista a kouříš cigára, můžeš se cítit provinile. Kouření cigár je nevinná, hloupá věc a k tomu ještě stupidní (viď zlato). Když kouříš cigára nepociťuješ provinění. Kuřák, který se snaží přestat to však cítí jinak, protože v sobě nosí ego-myšlenku, že by neměl kouřit. Ideální stav nekouření a skutečnost, že kouřil, u něj vytváří dva naprosto odlišné postoje: ideál mu nabízí skvělý pocit: Jsem kuřák a vím, že bych neměl kouřit. Zkouším přestat. Dělám, co umím...¨Cítí však také, že neustále selhává. Velice těžko dosahuje ideálního stavu, protože se v něm objevuje pocit viny. Člověk, který se cítí provinile, nakazí pak každého, s kým se setká. Je to přirozené: Jak by ses mohl cítit provinile sám o sobě? Bylo by to velmi těžké, příliš tíživé.
Tak s pocitem viny kolem sebe šíří provinění na další lidi. Přenáší provinění na každého kvůli malým prohřeškům, nepodstatným věcem. Pokud nosíš dlouhé vlasy a jemu se to nelíbí, snaží se v tobě nějak vyvolat provinění. Je na tom něco? Každý člověk žije svůj život a chce-li nosit dlouhé vlasy, proč by si to neměl dovolit! Chceš-li dělat věci tak, jak je cítíš, tento člověk se v tobě snaží vyvolat provinění. Ať uděláš cokoli, vidí to jako špatné. musí to tak vidět, protože prožívá utrpení z vlastních vin. Proč by měl trpět sám? Když navodí atmosféru provinění, cítí se lépe. Nabízí se mu jediná útěcha: ¨nejsem sám ve člunu- někdo je tam se mnou.¨
Buď sám sebou, tak jak to umíš nejlépe a nedej na řeči cizích protože to nikdy nebudeš ty. A taky si nedávej příliš vysoký plány, protože tě to oddaluje od své skutečnosti bytí v přítomnosti.