JSI VŠÍM, CO BYCH CHTĚLA, NEBO CO BYCH SI MOHLA PŘÁT. PROČ TEDY VNITŘNĚ CÍTÍM PROTI TOBĚ ODPOR?

Pokud mě miluješ hlouběji, vzniká současně i silnější odpor. Láska a odpor vzájemně udržují rovnováhu. Tam, kde se rozvíjí láska, objevuje se i odpor. Kdekoli tě něco ohromně přitahuje, ráda bys z toho místa nebo prostoru také zmizela- protože být nesmírně přitahován, znamená padnout do hlubiny. Zamiluješ-li se, nejsi sama sebou.

Láska je nebezpečná. Láska je smrtí. Láska je mrtvější, než samotná smrt- po smrti žiješ další život, ale v lásce nemáš šanci přežít. Ano, zrodí se jiná osobnost, ty však zemřeš. Proto ten strach.

Ti, kdo mě nemilují, přicházejí ke mně velice blízko. Nepociťují žádný strach. Kdo mě však opravdu miluje, obává se každého svého kroku. Opatrně našlapuje a je pro něj velmi složité vydat se ke mně. Čím víc se přibližuje, tím menší je jeho ego. Měl jsem na mysli takovou smrt. V okamžiku, kdy ke mně DOOPRAVDY přistoupí, neexistuje- ani já neexituji.

Přistoupit ke mně znamená, prožít si intenzivněji stav nebytí. I když se v obyčejné lásce projevuje odpor, je tato láska neobyčejná, je jedinečná.

Zasáhne-li čllověka láska, může ego zkoušet různé hry, prohrává je však. Proto žije tolik lidí bez lásky. Hovoří o lásce, ale žijí bez ní. Sní o lásce, ale nikdy ji neuskuteční, protože prožít lásku znamená, že musíš naprosto zníčit své ego.

Zrodí-li se jednou láska, ego slábne. Viděl jsem lásku v očích Lee. Je to pro ni velký boj, ale je skvělý! Ti, kdo přicházejí ke mně velice snadno, vlastně nepřicházejí. Komu to však trvá dlouho a bojuje o každý centimetr, právě ten přichází.

Nedělej si s tím žádné starosti. Cesta je velice dlouhá. Lee to bude trvat možná mnoho dalších let, to však nic neznamená! Je na správné cestě.Překročila již bod, kdy by se mohla vrátit. Dostala se za bod zvratu. Je to jen otázka času.

Cítím, že mě respektuje. Nikdy na nikoho nepůsobím silou, protože to není nutné. Je dobré nechat lidem čas a dostatek podpory, aby objevili svou přirozenost. Je to krásné, když vzdělávání se, není ještě zcela osvobozeno.

Věř tomu, že se najdeš, protože jsi na cestě. V nejniternějším jádru tvé osobnosti se to již stalo. Nyní je to jen otázka času, aby podalo informaci povrchnější mysli. Ve svém srdci jsi již ke mně přistoupila. Jen mysl stále bojuje. Ve svém středu jsi se mnou ve spojení, jen na povrchu ještě zápasíš. Střed tvé osobnosti se již vzdal.

Budu ti vyprávět příběh o japonském vojákovi, který stále válčil. Druhá světová válka skončila již před mnoha lety. Dvacet let po jejím ukončení tento voják stále bojoval. Nedoslechl se, že Japonci se vzdali. Pobýval někde v indonéském pralese a pořád si myslel, že bojuje za dobyvatelské ideály Japonska a že boj pokračuje. Byl strašlivý! Skrýval se, prchal a zabíjel lidi- sám!

Před pár lety se vrátil do Japonska a byl pozvám na recepci válečných hrdinů. Byl přece svým způsobem také hrdina. Nebyl si jen vědom skutečnosti- byl to však člověk nezměrné vůle. Poslouchal jiné lidi- neznamenalo to však, že by neslyšel. Nedokázal se vyrovnat s těmito dvaceti lety. Byl odzbrojen a válka pro něj skončila. Trval však na svém:'' Pokud nedostanu od svého velitele příkaz, nevzdám se.'' Velitel byl však již mrtev. Tento voják tedy bojoval celý svůj život. Bylo velmi těžké ho nějak pochopit. Byl velice nebezpečný- byl však pod kontrolou.

 To je je přesně případ Lee: jádro tvé osobnosti se již vzdalo, velitel je mrtev! Na povrchu však, někde v pralesích Indonézie, stále ještě bojuješ, Lee. Dříve nebo později, ať budeš jakkoli se sebou nespokojená, přijmeš nové zprávy...

Její láska je tak silná, že zničí všechen odpor, a že zvítězí nad úsilím ega o přežití.

pozn.: Lee je fiktivní postava, může to být která koliv z vás!