Dnes ráno sem se probudil,
a v hlavě si říkal ,,hrozný černý sen jsem snil´´.
Však podíval sem se na stůl a na něm dopis pekelný,
pohled jsem měl ztrnulý a nevěřícný.
Četl jsem ho znova.
Ztrnul jsem jak v peci olovo,
to proklaté písmo trhalo mi duši a tělo.
Prach, špína a pavučina,
usadila se mi tam na dnu.
Z krásného života se stalo zlo,
a peklo otevřelo svoji bránu.
Tedˇstojím a sním o ní.
Čistím si zuby,
a v zrcadle vidím ji.
Jídlo mi nechutná,
každé sousto mi připadá,
jak kyselina sírová.
Nevěřím vlastním očím, uším,
stala se ze mě loutka,
bez své duše a těla.
Rána je hluboká a při každém pohledu,
vzpomínce na moji druhou polovičku.
Brečet, skákat z propasti bych chtěl.
A svůj život, svoje srdce, probodnout bych měl.

Láska nikomu v srdcích neutěče,
přitom v životě všem.