Tma kolem mě se rozprostla,
ztracená moje duše v ní upadla.
Tělo mé je na kraji zhroucení,
ruce, nohy, nic není ku pomoci.
Svět je labyrint velký,
ztratil jsem moji lásku,
je to den prokletý.
Nechápu, nepochopil jsem,
kde moji krásku ztratil jsem.
Kde naše cesty rozešli se,
proč tíha, bolest v srdci je větší,
než by měla.
Volám, hledám. Neozývá se.
V temnotě já tápám.
V hlavě ji si připomínám.
Však bolest ze ztráty je nedozírná.
Vyhasli poslední naděje a kamna,
Ale,
nejde, nelze, nemůžu zapomenout.
Milovat budu vždy jedinou.