Můj blogíek

Jsem sám doma. Žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmipříjemná změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem nezapomenutelnýtýden.

Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdyvstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně.Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupy avaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi příjemně mne překvapilo, žebudu mít spoustu volna. Nechápu, proč ženy tolik mluví o domácnosti adělají z toho takovou vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak máločasu. Jde jen o to, jak si ho zorganizovat.

Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mám svíčku, protože todělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži. Pesměl paštiku (páté de canard) jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninoua keks jako dezert. Piju víno a kouřím doutník. Už dlouho jsem senecítil tak dobře.

Musím se znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že budevyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšemsvátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pakmusím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové šťávy májednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj. Jiná možnost - udělatšťávu rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně. Objev:Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu,kterou nemusím mýt.

Rozhodně nemíním denně luxovat, jak si to přála žena. Úplně postačíjednou za dva dny. Důležité je se přezout a otřít psovi packy - to jevše. Jinak se cítím skvěle.

Mám pocit, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsemodhadoval. Budu muset svou činnost zracionalizovat. První kroky: Koupiljsem jídlo v sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálým vařením. Jídlose nemá připravovat déle, než se jí.

Stlaní je problém. Nejdřív rozhazovat přikrývky, pak větrat a paksložité stlát. Myslím si, že není nutné stlát každý den, když zasepůjdu večer spát. Mám při stlaní pocit marnosti.

Také psovi už nepřipravují složité jídlo. Koupil jsem už hotovéjídlo pro psy. Tvářil se divné, ale nedá se nic dělat. Když mohu jájíst už hotové jídlo, musí se přizpůsobit i on.

Už žádné pomerančové šťávy! Jak takový nenápadný pomeranč dovedeušpinit přístroj, to je neuvěřitelné. Kupuju hotovou šťávu v lahvích.

Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbecnenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem chce tocvik a je nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc nevrtěl. Toznamená nestřídat často polohy. Bolí mě kvůli tomu trochu žádá, ale tolze odstranit horkou sprchou.

Přestal jsem se každý den holit. To je tedy opravdu zbytečná ztrátačasu. Navíc tím získám čas, který mi chyběl a kterým disponuje žena,která se neholí.

Zjištění: Je zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře. Přidělává se tímnádobí, to je hotové mrhání. Mýt neustále nádobí mi začalo jít nanervy. Také pes jí z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře. K obědu ik večeři jsem měl párky.

Poznámka: Dospěl jsem k závěru, že luxovat stačí maximálně jednou týdne.

Konec ovocným stávám! Láhve jsou moc těžké. Zjišťují následující:Ráno párek chutná dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jípárky déle než dva dny, může to způsobit i lehkou nevolnost. Pes dostalsušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže to misku. Jinak bych siuž připadal jako automatická myčka nádobí. Přišel jsem na to, žepolévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnounaběračku! Poznámka: Konzervy nepadají v úvahu, protože se umažeotvírák.

Přestal jsem vytírat podlahu v kuchyni. Tato činnost mi už šla nanervy jako předtím stlaní. Mám dojem, že mám moc odpadků. Nevím, odkudse berou. Musím s ními běhat ven.

Nač se večer svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si radějidéle poležím. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže postel zůstaneperfektně ustlaná. Pes nadělal drobečky. Vynadal jsem mu. Nejsem jehoslužka! Zvláštní, uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluvížena...

Dnes je den holení, ale vůbec do toho nemám chuť. Můj nervový stavnení dobrý. Snídat budu jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat,krájet, mazat, vařit nebo míchat. Všechny tyhle činnosti mne rozčilují.

Plán: Oběd sním přímo že sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře,žádné příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly. Trochu mě bolí dásně.Možná že je to nedostatek ovoce, které je moc těžké na dopravu. Třebaje to začátek kurdějí? Myslím na Amundsena...

Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypralprádlo. Hysterický jsem se rozesmál. Řekl jsem jí, že na takové věcinemám vůbec čas. Mám problém s vanou. Ucpala se špagetami. Moc mi toale nevadí, protože už se stejně nesprchuji. Poznámka: Jíme-li se psemrovnou z ledničky, je zapotřebí to udělat rychle, aby nezůstala dlouhootevřená.

Pozorovali jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidénejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme obazesláblí a mrzutí. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Ani jednomu tonechutnalo. Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jít sním ven, umýt nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalšíchvěcí, ale už se mi nedostává sil.

Mám pocit, že se neudržím na nohou a že mi slábne zrak. Pes přestalvrtět ocasem. V posledním půdu sebezáchovy jsme se odplížili dorestaurace. Jedli jsme skvělá jídla na různých talířích víc než hodinu.

Pak jsme odešli do hotelu. Pokoj je čistý, uklizený, útulný.Rozházel jsem postel a opět spal jako na začátku expedice. Myslím si,že je to ideální řešení, protože takhle skutečně ušetřím spoustu časuAž se zotavím, budu přemýšlet, k čemu ho použiji!