Můj blogíek

John Sheppard byl v Londýně známou osobou. No, spíš než v Londýně bych mě říci v městském podsvětí.
John byl totiž mužem zákona. Pracoval jako vrchní inspektor ScotlandYardu a díky němu trávili své dny ve vězeňské cele někteří ze šéfůlondýnského podsvětí.
Samozřejmě, že mu skoro všichni slibovali pomstu na jeho rodině, aleJohn věděl, že se ze svého nového bydliště jen tak nedostanou.
Ale teď měl strach. Ne však o sebe, ale právě o svou ženu a své děti.Jeho strach ale nezpůsobil žádný z jeho nepřátel. Byl to anonymnítelefonát. John věřil, že to byl nějaký špatný vtip, ale nebyl si jistý.
Proto odešel dřív z práce a právě rychle kráčel po ulici, ve které stál dům Sheppardových.
Když John ještě seděl ve své kanceláři a zazvonil telefon, okamžitě ho zvedl.
Sice ho zarazilo, že se volající nepředstavil, ale poté se zděsil, když uslyšel jeho další slova.
„Věříte na duchy, inspektore?“
„Cože? Kdo jste?“
„Já se ptal první. Ale teď byste se měl sebrat a jít se podívat domů. Tam najdete odpověď na svou otázku.“
John stál před svým domem. Vstoupil na cestičku, která vedla ke dveřím.Roztřesenou rukou vytáhl z kapsy klíče a až na třetí pokus jeden z nichzastrčil do zámku.
Otočil jím a dveře se otevřely. Nebylo zamčeno, ale to bylopochopitelné, protože Mary už vyzvedla děti ze školky a teď už muselibýt všichni uvnitř.
Stoupl si do dveří a poté přešel přes práh. Octil se v malé chodbičce,ze které vedly troje dveře. Do obývacího pokoje, do kuchyně a dokoupelny.
Dveře od pokoje byly otevřené, ale Johna udivilo., že z něj neslyšelžádné zvuky. Vzal do ruky svou služební pistoli a opatrně zavřelvchodové dveře.
Poté vykročil chodbou k pokoji. Mezi dveřmi zůstal opět stát, protožeucítil pach krve. Horší ale bylo, když do pokoje vešel. Protože kdyžvkročil do toho jinak příjemného a veselého pokoje, uviděl tři těla,která ležela ve své vlastní krvi na podlaze.
Byla to jeho rodina. John klesl na kolena a zabořil hlavu do dlaní.Příčinou smrti bylo velké množství bodných ran a následná ztráta krve.
John ale věděl, kdo to udělal. Stačilo, aby se podíval na stěnu, kde byla krví napsána dvě slova. Jack Rozparovač.

???

Vrchní inspektor John Sheppard seděl v křesle v bytě své sestry vcentru Londýna. Měl několik dní volna. Pil kávu, kterou mu Janepřipravila a hleděl z okna.
Náhle zazvonil telefon. John ho zvedl.
„Sheppard.“
„Já vím, jak se jmenujete, inspektore. A vy už také víte, kdo jsme já. Získal jste odpověď na svou otázku. Spokojen?“
„Ty parchante! Zabil jsi mojí ženu a děti! Jak bych asi mohl být spokojen? Já tě zabiju!“
Ale notak, inspektore, neunáhlujte se tolik. Mohlo by vás to velice mrzet.“
„Co chceš?“
„Chaos, strach a paniku. Já jsem legendární Jack Rozparovač!“
„Ale to není možné. Ten už musel dávno zemřít!“
„Jeho tělo je mrtvé, to je pravd. Ale jeho duch přetrval. A teď je vnovém těle. Mém těle. Ale dost řečí. Musíme přejít k činům. Mám tohoještě hodně na práce.“
„Co? Co chceš dělat?“
„Co asi? Vraždit. Neboj se, taky přijdeš na řadu. Ale před tebou tobude ještě někdo jiný. Třeba tvůj zástupce, Andrew Robinson. Co myslíš,stihneš se k němu dostat dřív než já?“
Zavěsil. John vyskočil z křesla a spěchal ke dveřím. Ani se nerozloučils Jane a vyběhl z bytu. Jako blesk seběhl ze schodů do přízemí a vylétlven do „čerstvého“ londýnského vzduchu.
Z Janina bytu to do Scotland Yardu nebylo moc n¨daleko a tak John běželpo svých. Za pár mnut dorazil před velkou budovu Yardu. Vyjel výtahemdo patra, kde měl kancelář.
Vběhl dovnitř a zamířil ke dveřím kanceláře Andrewa Robinsona. Vzal do ruky svou služební zbraň a vtrhl tam.
Namířil zbraň na jedinou postavu, která se v kanceláři nacházela: svéhozástupce. Ten se tak lekl, že na sebe vylil kývu, kterou právě pil.
„Sakra! Co tady děláte, šéfe?“ zeptal se Andrew, zatímco utíral rozlitou kávu.
„Nebyl tady nikdo?“
„Ne, kdo by tady měl být?“
„Vrah mé ženy! Volal mi a řekl, že teď jste na řadě vy.“
„To ne, opravdu tady nikdo nebyl.“
„Má sestra! On chce zabít ji!“
Otočil se a běžel k výtahům. Andrew vyskočil ze židle a následoval ho.Na poslední chvíli proskočil zavírajícími se dveřmi a přistál napodlaze výtahu. Ten zastavil v hale a oba policisté vyběhli ven zbudovy. Nyní je čekal závod s časem. Museli se dostat do bytu JaneSheppardové před tím vrahem a zabránit mu v dalších vraždách.
Konečně dorazili ke vchodovým dveřím do domu, kde se byt nacházel. Oba tasili pistole a vběhli na schody.
Celí udýchaní stáli před dveřmi bytu a byla tu otázka, zda byli dost rychlí.
Společně vykopli dveře a vešli. V bytě bylo ticho. Opatrně postupovalidál a v obývacím pokoji našli dvě postavy. Jedna ležela na zemi vzáplavě krve. Byla to Jane.
A nad ní stál její vrah. Záhadný Jack Rozparovač. Byl vysoký, o trochuvyšší než John. V pravé ruce svíral dlouhý nůž, celý od krve.
„Ty svině! To jsi neměl dělat. To byla tvá poslední vražda.“
„To si nemyslím...“
John mu ale nedal žádnou šanci. První kulka zasáhl vraha do hrudníku a další doprostřed čela.
Jack spadl na zem a byl mrtev.
„Vezmu vražednou zbraň,“ řekl Andrew a zvedl ze země nůž.
Johnovi nepřipadalo divné, že promluvil jiným hlasem, takových drobností si nevšímal.
„Řekl jsem, že až zabiju všechny vaše blízké, přijdete na řadu vy. A svůj slib splním.“
Teď už ten hlas poznal. Byl to hlas Jacka Rozparovače. Jeho duch si tedy našel nové tělo. Tělo Andrewa Robinsona.
První úder přišel z boku a nůž zajel do Johnova těla a poté znovu aznovu. Jack bodl celkem šestkrát, ne byl vrchní inspektor John Sheppardmrtev.
„Chaos, strach, panika. Lidé si na mě znovu vzpomenou. To už pro ně bude ale pozdě. Jack Rozparovač se vrátil!