Můj blogíek

Probudila se, rozespale otevírá oči a protírá si je dlaněmi. Zase jednaz probdělých nocí. Když vstávala, rukou zavadila o druhou –prázdnou-stranu postele. Lekla se. To místo bylo teplé. Zpozorněla aprohlížela si to teplé místo. Bylo ustláno, nikde nebylo pomačkanépovlečení. Ale bylo teplé jako by tam někdo ležel. Ale věděla, že užne. Už nikdo.
Slza jí ukápla na polštář, radši vstala. Musí pracovat aby zapomněla.Aby zapomněla na to, co se stalo. Aby zapomněla na to, co jí tak bolí.Oblékla se a vešla do koupelny. Bylo rozsvíceno. Udivilo jí to, ale…včera byl těžký den, asi zapomněla zhasnout. Už je z toho celáparanoidní.
Čistila si zuby, najednou chce pustit vodu ale...
Umyvadlo je mokré, jako kdyby tu před chvílí někdo byl.

------------
Do práce dojela jako vždy pozdě. Zase byla plnásilnice. Jen co vstoupila stovky očí se k ní zvedly. Hned jak jíuviděly, už byly zalité lítostí. Bála se té lítosti, nechtěla o tommluvit, nechtěla slyšet nic k tomu. Chtěla klid, samotu a práci.
Vešla do své kanceláře. Do nosu jí okamžitě praštila ta vůně květin.Spousty květin. Rozhlédla se kolem sebe. Celá místnost byla zaplněnakvětinami. V tu chvíli se jí do očí draly slzy. Rozplakala se.

------------
Konečně správně odnesl poslední kytici.Poděkovala za pomoc a znovu si sedla. Potřebovala si v klidu pobrečet.Ale najednou uviděla ještě jednu květinu. Byla by přísahala že tampředtím nebyla. Už už otevírala pusu, aby znovu zavolala správce. V tuchvíli ale nějak nemohla. Ta květina jí k sobě nějak táhla. Zavřelapusu a pozorovala tu květinu.

Stála v té váze tak vznešeně. Byla neobyčejně krásná. Od všech těchtuctů květin se tolik lišila. Byla jiná, byla nádherná. Bylo to snad tonejkrásnější, co kdy viděla. Byla jako živá, jakoby jí chtěla něcoříct, něco ukázat, ale nemohla. Ta květina pro ní začala být důležitá.Nevěděla proč, ale byla její.
Když odcházela z kanceláře, přivoněla si ní a řekla: „Dobrou noc“. A zhasla světlo.

------------
Její byt zel prázdnotou. Někdo by řekl že je totuctový byt jako z katalogy IKEA ale.. byl něčím zvláštní. Z každéhokusu nábytku, z každé stěny byl cítit život.
------------

Když ráno vstala, bála se sáhnout na druhou polovinu postele.Pomalu posunovala ruku, a když znovu ucítila to teplo a lekla se,rychle se oblékla a šla ke koupelně.
Pomalu hmatala po vypínači a rozsvítila. Nikde nikdo. Vstoupila dokoupelny, jako každý den si začala čistit zuby ale...umyvadlo bylomokré.
Když vyběhla z domu, člověk by se jí až lekl. Sousedka od vedle k nírychle šla. Bála se o ní. Stála tam před svým domem, rozcuchaná,neomytá, vyděšená jakoby viděla ducha. Nikoho nevnímala. Sousedka jízavolala taxíka, a odjela do práce. Bylo to poprvé, co přijela do prácevčas. Vstoupila do své kanceláře a první co spatřila, byla ta květina.Už se jí nevzpírala. Sedla si, podívala se na ní a se slovy: „Dobréráno“ zapnula svůj notebook.

------------
Po práci se zastavila na nákupu. Rozhodla seuvařit večeři. Tak jako to dříve dělávala, než se stalo… než se tostalo. Svou poslední večeři. Prostřela a na stůl dala dva talíře.„Dobrou chuť“.
------------

Večer když naposled usínala, položila ruku vedle sebe na to teplénepomačkané místo. Položila jí svému manželovi na hruď. „Navždy, málásko“ řekla a zavřela oči. Usínala v posteli se svým manželem. Se svým3 dny mrtvým manželem.