Můj blogíek

Tatínek s maminkou jdou na ples, ale nevědí, co si počít s malým Pepíčkem.
Tatínek dostane nápad: "Tak mu nasadíme sluchátka, pustíme mu pohádku, a on pěkně usne."
Tak učinili a odešli se bavit. Když se ke čtvrté ranní vrací, v pokojíku se ještě svítí.
"Klid maminko, to on jak usnul po té pohádce, tak jenom nezhasnul."
Vejdou do pokoje, uprostřed místnosti stojí Pepíček, oči podlité krví, roztrhané pyžamo, podivně se klátí a vykřikuje:
"JÁ CHCI, JÁ CHCI, CHCI, CHCI!"
Rodiče jsou zděšeni, přijdou k Pepíčkovi a sundají mu sluchátka, ze kterých se ozývá:
"Milé děti, chcete slyšet pohádku o chhrrrr.. milé děti chcete slyšet pohádku .chhrrrr.. milé.."


Pepíček je vyvolán k tabuli.
P. uč.: "Pepíčku, co uděláš když, na chodbě potkáš pana ředitele?"
Pepíček: "Nevím."
P. uč.: "Co uděláš, když na záchodě uvidíš pavouka?"
Pepíček: "Nevím"
P. uč.: "Co uděláš, když uvidíš starou paní s nákupníma taškama?"
Pepíček: "Nevím."
P. uč.: "A co uděláš, když uvidíš kluky, jak mlátí mladšího spolužáka?"
Pepíček: "Nevím."
Přijde Pepíček domů a ptá se maminky: "Mami, co bys udělala, kdybys na chodbě potkala pana ředitele?"
Maminka: "Pozdrávím."
Pepíček: "Co uděláš, když na záchodě uvidíš pavouka?"
Maminka: "Zámáčknu ho toaletním papírem."
Pepíček: "Co uděláš, když uvídíš starou paní s nákupníma taškama?"
Maminka: "Pomůžu jí."
Pepíček: "A co uděláš, když uvidíš kluky, jak mlátí mladšího spolužáka?"
Maminka: "Řeknu jim ať toho nechají."
Ve škole:
P. uč.: "Tak Pepíčku, co uděláš když potkáš na chodbě pane ředitele?"
Pepíček: "Zamáčknu ho toaletním papírem."
P. uč.: "Co uděláš, když uvidíš na wc pavouka?"
Pepíček: "Pozdravím ho."
P. uč.: "Co uděláš, když uvidíš starou paní s nákupem?"
Pepíček: "Řeknu jí, ať toho nechá."
P. uč.: "A co uděláš, když uvidíš kluky, jak bijí mladšího spolužáka?"
Pepíček: "Pomůžu jim."


Pepíček přijde k tátovi a řekne: "My jsme se učili počítat do 10."
"Tak říkej."
"1 2 3 4 6 7 8 9"
"Kdes nechal 5 a 10?"
"5 jsem dostal v ŽK a 10 jsem vypil za rohem."


Plave si tak jednou Pepa v moři a najednou slyši: "Pepo, sundej si plavky!"
Pepa se otočí, rozhlíží se, ale nikoho nevidí, a tak plave dál. Za chvíli zase slyší: "Pepo, sundej si plavky!"
Pepa se opět rozhlíží, a když nikoho nevidí, plave dál. Po chvíli zase: "Pepo, sundej si ty plavky!"
Pepa se opět rozhlíží, a když ani teď nikoho nevidí, zeptá se: "Kdo to na mně pořád volá?"
"To jsem já, teplý Golfský proud."


"Paní učitelko, nechoďte do lesa! Hajný vás sní."
"Pročpak Pepíčku, diví se mladá učitelka."
"Protože včera říkal tatínkovi: Tu mladou učitelku potkat v lese, to by bylo žrádlo!"


Pepa se připravuje na schůzku a je z toho celý nervózní. A proto požádá svého kameráda, ať mu poradí, co má dělat.
"Já mám dneska rande a jsem z toho celý nesvůj." "Opravdu? Tak to ti rád pomůžu. Půjdu tam s tebou a budu ti radit ze křoví."
Po půlhodině v parku. Slečna už přichází a usedá na lavičku vedle něho. A kamerád začíná radit.
"Posuň se blíž," šeptá.
"Cože?"
"Blíž."
"Aha."
"A teď ji vezmi za ruku."
"Cože?"
"Za ruku."
"Hm."
"A teď za trup."
"Cože?"
"Za trup."
"TRAMTADADAAAAAAAAAAAAA."


Paní učitelka ve škole chce po dětech, aby řekly rým. Postupně jich tamněkolik řekne nějaké ty rýmy, až paní učitelka vyvolá Pepíčka a tenříká: "V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena."
"Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje."
"Jen počkejte, až přijde příliv."


Paní učitelka ve škole probírá s dětmi co dělají ráno doma, když se probudí.
U: "Tak co Pepíčku, co děláš když se probudíš?"
P: "No, probudím se a jdu se vysrat."
U: "Jak to mluvíš, čím je Pepíčku tvůj tatínek?"
P: "Dlaždičem."
U: "To jsem si mohla myslet."
U: "Teď nám poví Anička co ráno dělá když vstane."
A: "Já si, prosím, čtu noviny."
U: "Aha, to je hned něco jiného a čímpak je tvůj tatínek Aničko?"
A: "Advokátem."
U: "To se hned pozná a jak dlouho si ty noviny čteš Aničko?"
A: "No, prosim, než se vyseru."


"Pepíčku, dej paní Novákové na rozloučenou hezkou pusinku", vybízí babička pětiletého vnuka.
"Nedám, bojím se."
"A čeho, prosím tě?"
"Že by mi dala facku, jako včera tátovi."


Ptá se Pepíček maminky jak se narodil a ona mu povídá, že má dole dvě dírky a že jednou z nich vylezl. "Už to chápeš Pepíčku?"
"Jo, a maminko kdybych vylezl tou druhou dirkou, jmenoval bych se Peprdel"?


Pepa se ptá Ondry: "Ty, co se ti stalo?"
Ondra: "Srazilo mě auto, čelní střet, pak ještě lokomotiva."
Pepa: "Kdy?"
Ondra: "No, chvilku potom, na tom samým místě. A jak sem vstal tak domě napálilo letadlo, čelní střet. Oklepu se a koukám Labuť, prásk čelnědo hlavy."
Pepa: "Labuť, jo?"
Ondra:"Nóó, až pak ten kolotoč vypli."

Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
"Co se ti stalo?" ptá se ho.
"Já jsem se ztratííííl."
"No to nic," chlácholí ho. "A svoji adresu znáš?"
"Znám. Pepa zavináč volny tečka cezet."