Řízky
Den"D", konečně jedu na dlouho očekávanou dovolenou. Hurá. Věci jsempřipravovala celý týden. Jela jsem se dvěma dětmi, tak si asi umítepředstavit, co bylo krámů. Navíc naše podniková chata byla u řeky, kdenebyly žádné obchody, jen sem tam otevřeli plechárnu, kde se dalysehnat pouze nejzákladnější potraviny. Žádné maso, maximálně v konzervěa těch jsem měla v taškách dost. Do nejbližší vesnice bylo pětkilometrů, to bylo hodně, vzhledem k tomu, že tam z místa nic nejezdiloa budu bez auta. "Usmažíme si s sebou řízečky, alespoň na tři dny,"rozhodla jsem.
Řízečků byla plná taška a věci sbalené v několika desítkách tašek.Velkou jsem neměla a stejně by ji asi nikdo neunesl. V práci jsem sklukama domluvila, že nám na chatu přivezou pinpongáč, abychom dovčutrávili také aktivně. Naslibovala jsem jim za to voňavé řízečky.
Bratr přijel pod panelák a my běhali s taškama dolů a bez tašek nahorupár desítek minut. Brácha brblal, jestli jedeme na půl roku a kam žeasi ty mraky tašek má dát a bla,bla. Uklidňovala jsem ho a pomáhalanastrkat tašky do různých škvír. Když se to podařilo, došla jsem prosvé potomky, natlačila je do zbývajících míst a vyrazili jsme. Cestatrvala asi čtyřicet minut a zpříjemnili jsme si jí veselými písničkami.
Když jsme dorazili na místo, pinpongový stůl a kluci tam už čekali.Napřed jsem vyprostila děti a pak začala vytahovat zavazadla různýchtvarů a nosit do útrob chatky. Zůčastnili se všichni, i kluci z práce,neboť se těšili na řízky.
Když bylo auto prázdné, hledám igelitku s řízkama. Tašku ne a ne najít!"Že ona zůstala na chodníku," lkala jsem zoufale. No ať zůstala, kdechtěla, nebyla. Nastalo všeobecné zklamání. Nezbylo, než otevřítkonzervy s lanšmídy a vytvořit řízečky z nich. Strnulé obličeje jsem sesnažila nevidět a vesele šveholila. Klukům z práce se rozjasnilobličej, až když dostali flašku vodky, brácha nedostal nic, takodjížděl zachmuřený a dětem jsem slíbila, že druhý den dojdu prokuřátko.
Když pro nás za týden bratr přijel, dozvěděla jsem se konečně, jak našeřízky skončily. Sláva (to je brácha) šel druhý den k nám za mamkou. Navýtahu byl přilepený papír a něm četl:"Našla se taška s řízky Malá"."No tak taška se teda našla. To je dobré, vím, že byla malá, ale kdeje?", říkal si prý Sláva. Tak nad tím s mamkou dumali, ale nicnevymysleli.
Podal mi ten inkriminující papír a na něm stálo: "Našla se taška. Malá". "Ježíši brácho, vždyť Malá je jméno naší správcové!"
Když jsme se vrátili domů, zašla jsem za paní Malou a ta mi smutněřekla, že řízky už musela vyhodit, když si pro ně nikdo nepřišel. Nevímjestli je spapala, ale to už mi bylo fuk. My měli lanšmíd. Taky nebylšpatný.