věřím
...připadám si jak vážka a motýlek,který má hejno křidýlek...to hejno mi v břiše kručí a možná i bručí,ale snad i nadále tuší......tuší to co mezi námi je,to co kvete a voní a kytice polní je darem rolním.....a co ta růže?....vpadla mi do klína,od tebe.....na začátku.....a dnes?....vedle sebe jsme kráčeli a ruce své se vláčely,mlčely...nebylo nutno slov,žádné proslovy,nářky....jen úsměv....ten úsměv....ten patří jen tobě,jen tobě jej dávám.....usedáme na pomezí....naše oční kontakty se znovu spojí.....sedíme jak sousoší a nač slova,řeči a mluva....stačí jen vnímat,vnímat své srdce....to nám buší,až jsme hluší...překřikuje hodiny,které bimbají bez viny....ten den byl nekonečný.....rozloučení sladké,hořké i hladké.....příště zas...a kdy bude příště?a kdy bude čas?......už teď se již těším,ne tebe,na dlaně,na srdce a na to co dostane,na to co nás napojí a naší lásce napoví.......vždyť o tom je ta láska,křehká jak páska.....nelze jí slepit hrneček,vztah a raneček.....nikdy mi nic neslepíme,my se lepky nebojíme....není nač....ta cesta teprv začíná a já věřím jen v nás dva!...