24.Červen 2009

Ledový polibek...

 

   Kráčím zasněženou ulicí, nikdo si mě nevšímá, nikdo nevidí, že po mé tváři stékají slzy, nikdo se nezastaví a nezeptá se co mi je, nikdo nepřijde a neobejme mě, nepřijdeš ty a neřekneš, jak mě miluješ… Ráda bych zapomněla a nemyslela na ty krásný časy, který jsme spolu prožili, ráda bych tě měla zase u sebe, ráda bych ti řekla, jak tě miluju, ráda bych byla v tvé blízkosti… Já vím, že nebudu… Smířím se s tím… Možná, snad časem… NE! To nezvládnu, je to hloupost, s tím se smířit nemohu… Nemohu se smířit s tím, že tě uvidím v její náruči! Nenávidím ji! Nenávidím tebe! Říkal jsi mi, jak ji nenávidíš a pak? Normálně si se s ní líbal! To že jsem byla kousek od tebe tě nezajímalo... To že jsi se mnou chodil taky ne…

To že jsme spolu chtěli prožít celý život, na to jsi v té taky chvíli zapomněl… Nebo si to nechtěl vědět?! Nevím, vím jen to, že tě nenávidím! Nechci tě vidět, ale chci tě líbat. Nechci tě potkávat, ale chci s tebou žít. Nechci tě s ní vídat, ale nechci s tebou žít. Sakra! Vím vůbec co chci?! Ne, nevím…

     Kráčím zasněženou ulicí, nevšímám si nikoho okolo mě, dívám se na mé nohy, unaveně klopýtají. Vrazím do někoho neznámého, zvednu hlavu, abych se podívala, kdo to je. Jsi to ty… Je tam i ONA! Proč zase? Chápeš, že mi ubližuješ? Nenávidím tě, jak jsi mi to mohl udělat?

     Podíváš se mi do očí… Vidíš v nich prázdnotu a stesk… To vše je kvůli tobě, víš to? To vše je kvůli vám dvoum, víš to? Zahledím se do tvých… jsou stále tak krásné… To ony mě pobláznili… To do tebe jsem se zamilovala… Možná bych vrátila vše zpět, možná bych se do tebe raději ani nezamilovala… Možná?! Ne, to je hloupost… Tobě bych neodolala…

     Pohladíš mě po tváři… Ona předstírá, že mě nevidí, ale moc dobře o mně ví… Po tvé ruce stéká další má slza… Tvá dlaň je příjemné teplá, krásně mě hřeje… Tvůj úsměv je tak nádherný, až se mi nohy podlamují… Nemohu už dál… Chci se vším skončit… Je to ale hloupost, to už vím…

     Tvá tvář je u mne stále blíž a blíž… Ona odešla, nevím, kam šla, teď vidím už jen tebe… Políbíš mě tak, jak jsi to vždy dělával, nebráním se, naopak, chyběl jsi mi… Dělám asi chybu, později ji budu zase litovat… Nemám ponětí, co bude s ní… Je mi ukradená… Mám zase tebe a to je hlavní… Doufám, že teď jsi můj již napořád…

 


Kategorie: moje příběhy... | vložil: 777Niki777 ¤