Poslední věnování motýlkovi...

Ano, poslední... Ani nevíš jak jsem šťastná, že je všechno pryč... Tys byl první kluk, kterého jsem doopravdy milovala... Ano, milovala... Po půl roce topení se ve vzpomínkách na nás dva jsem se z toho konečně dostala... A za to jsem šíleně moc vděčná několika lidem, kterým moc moc moc děkuju =o*.
Teď už můžu žít bez tebe... Bez vzpomínek... Všechno to bylo moc krásný, ale taky falešný... I tak děkuju i tobě... Přesto mě hodně mrzí tvé přetvařování a tvé lži... Ty jsi naprosto úžasný kluk, ale nikdy nepochopim proč lžeš. Pravdu znáš, já taky... A ostatní brzy zjistí jaký ve skutečnosti jsi... Klidně si vymýšlej dál... Říkej jak jsem hrozná a všem kecám... Věřím tomu, že pravda vyjde najevo... Ano, jsem možná naivní, ale co, to k životu přece patří... Doufám, že si uvědomíš jakou chybu jsi udělal...
To je nejspíš vše, co mám na srdci... I když vím, že tebe todle nezajímá... Je mi to jedno... Věřím tomu, že se polepšíš... Snad nedělám chybu...
A teď co na závěr? Vždy jsem sem psala: "Věnováno motýlkovi... Motýlkovi, který už navždy uletěl... Miluji tě..." Tento závěr bude jiný... Já tě už nemiluji... Díky několika lidem, kteří toho pro mě tolik udělali... Ještě jednou jim děkuju... A tobě taky... Děkuju za naše společné chvíle...

Věnováno člověku, který pro mě šíleně moc znamenal... Motýlkovi, který uletěl...