06.Prosinec 2008

Přítel či přítelkyně?!  

 

   Pohladím ji po vlhké tváři plně slz. „Neplač“, zašeptám tiše. Nepřestává, pláče stále víc, přidávám se k ní. Obejmu ji a pláču u ní na rameni. Nechápete, proč jsme v téhle náladě?

     To kvůli Michaelovi, naprosto úžasnému, okouzlujícímu a skvělému klukovi. Já s ním chodila téměř týden, Sára něco málo přes týden. Ani jedna nevěděla, že s ním ta druhá chodí. Sáře jsem se pochlubila až dnes. Zpočátku se usmívala a radovala se: „Jé, to je náhoda, chodím s klukem a věř mi nebo ne, jmenuje se stejně.“ Usmála jsem se také a začala ji Michaela popisovat. Její úsměv na tváři ztuhl. „Sáro, co se stalo?“, zeptala jsem se starostlivě. „Jmenuje se Michael Wolf?“, položila mi otázku a netrpělivě se na mě dívala. „Jo, jak to víš, ty ho znáš?“, nechápavě jsem se zeptala. „Niki, tvůj Michael je i můj Michael“, vysvětlila mi a rozplakala se. Zkameněla jsem, nezmohla jsem se jediného slova.

     Teď už chápete naše trápení? Moje nejlepší kamarádka chodí se stejným klukem jako já. Otřu si slzy, zadívám se Sáře do očí. „Kluci jsou blbci.“ Sára jen tiše přikývne. Pohladím ji po tváři. Chytne mě za ruku, kterou ji hladím a pevně ji stiskne. „Nebudeme se kvůli němu trápit, můžeme žít i bez něj“, rozhodne a já s ní musím souhlasit.

     Sára si taky otře slzy. Pohlédne na mě svýma uplakanýma očima. Zadívám se jí též do očí. Několik minut jen tak stojíme v objetí a díváme si navzájem do očí. Cítím mezi námi zvláštní napětí, takové jaké mezi námi nikdy nebylo.

     Naše objetí je každou chvílí pevnější a my jsme u sebe blíž a blíž. V okamžiku, kdy není mezi našemi těly žádné místo se začnu pomalu přibližovat k Sářině rtům, nakloním hlavu nalevo, Sára přivře oči a mírně otevře ústa. Během krátkého momentu naše rty splynou. Začnu ji přejíždět rukou po zádech a jazykem bloudit v jejich ústech. Několik desítek minut se líbáme a objímáme. V záplavě polibků mi Sára tiše špitne do ucha: „My kluky k životu nepotřebujeme, stačíme si sami.“ Souhlasím s ní, stačíme si sami, a to dokonce i bez trápení.

 

Tento příběh je napsán pro člověka, který pro mě moc znamenal... Ale zklamal... Nikdy nezapomenu...


Kategorie: moje příběhy... | vložil: 777Niki777 ¤


Komentáře (4):
  • 07.12.2008 15:26:09, Majky0070

    Ahoj Niki moc hezký příběh klobouk dolu

  • 07.12.2008 10:36:49, 777Niki777

    oh, děkuji ^^

  • 07.12.2008 09:49:30, niky.yy

    Krásný :')