"Všechno krásný jednou končí...", proletí mi hlavou opět tato myšlenka. Ano, je to pravda, všechno... Úplně všechno... Při představě toho o co jsem přišla se mi opět hrnou slzy do očí. Měla jsem taky vše... Měla... Nic netrvá věcně, bohužel... Jenže co dělat pak? Litovat se? Vzpomínat na to jaké to bylo? To nemá cenu... K ničemu to stejně nevede. Vrátit čas taky nejde.
     Sedím na zábradlí, několik desítek metrů nad řekou, která protéká našim městem. Pár lidí si mě již několikrát zvědavě prohlíželo. Nemám ponětí proč to dělají, já si jich taky nevšímám... Skloním se dolů, páni, docela vejška. Ale to mi je naprosto jedno. Sleduji vlny, jak bloudí. Všechny bloudí ale jenom jedním směrem, vypadá to jako by si hráli na honěnou. Motá se mi hlava, možná za to může voda, kterou tak pozorně sleduju, možná je to kvůli tomu co se stalo. V krku mám naprosté sucho. Je neuvěřitelné na co člověk myslí, když mu někdo ublíží. Já přemýšlím pouze nad jednou jedinou věcí... Chci se přestat trápit, chci zapomenout na vše. Ale jak? Mohla bych skočit, to by ale byl můj totální konec. Opravdu musím udělat až tak moc? Nenašlo by se i nějáké jiné řešení? Ale jaké? Nic mě nenapadá...
     Neustále sleduju vodní vlnky, kdybych chtěla, mohu bloudit s nimi. Ale opravdu to chci? Stačí tak málo, kdyby do mě kdokoliv právě teď trochu strčil, tak padám dolu... Stačí tak málo, až se mi tomu nechce věřit. Tak co teď? Mám či nemám? Toť otázka...
     Mé myšlenky přeruší vyzvánění mého mobilu. Sakra, kdo mi zrovna teď může volat? Pohlédnu na displej, svítí na něm JEHO jméno, jméno člověka kvůli kterému tu jsem... Váhám zda hovor zvednout, nakonec se rozhodnu, že ho příjmu.
     "Co potřebuješ?", spustím hned ze začátku nepříjemným tónem, nemám nejmenší důvod být na něj milá... On zklamal, on má trpět, ale všichni víme jaká je spravedlivost, trpí vždy druhý. "Niki, prosim, odpusť mi vše co se stalo, byla to naprostá chyba." No tak to si uvědomuješ dost brzo, řeknu si sama pro sebe. "Já vim, neměl jsem to dělat, miluju jenom tebe a chci být už jen a jen s tebou." Proč sis to neuvědomil dřív než jsi celý vztah skončil? Proč jsi byl s ní? Honí se mi zmatené myšlenky hlavou. "Možná chceš vědět proč jsem to teda udělal." Přijde mi, jako by mi četl myšlenky, ale my dva jsme si vždy rozuměli i beze slov... "Víš, já sám nemám ponětí proč jsem to udělal, vím jedině, že žít bez tebe nechci. Moc tě totiž miluju, jsi celý můj život." Po tvářích mi tečou stále slzy, teď už nejsou plné zklamání, ale dojetí, štěstí a radosti. "Taky tě neuvěřitelně moc miluju, hodně jsi mi ublížil, víš?" "Ano, já vim, mrzí mě to, hvězdičko moje... Odpustíš mi to prosím?" Celé tělo se mi chvěje radostí, představovala jsem si všechno možné, ale todle? To mě nikdy nenapadlo! "Ano, odpustím, ale už mi nikdy nic takového neudělaš, přísahej prosim." "Přísahám, na psí uši a na kočičí svědomí." Musím se pousmát, jsem šíleně moc šťastná. "Hrozně rád bych tě teď obejmul, můžu jet k tobě?" Jeho otázka mě trochu zarazí, ale co, než dorazí budu doma, domu to mám pět minut pomalou chůzí. "Nemůžeš, ty musíš, motýlku můj.", usměju se. "Tak za chvíli jsem u tebe, ano?" "Dobře, miluju tě moc, motýlku můj nejmotýlkovatější." "Já tebe taky, šíleně moc." Je to krásné slyšet tyto slova jeho hlasem. "Zatím pa." "Pa, moc se těším." Těmito slovy náš hovor končí. Jsem plná energie, co tady ještě vůbec dělám? Neměla bych raději jít domu? Jak já se na něj zase těším... Pomalu se zvedám ze zábradlí, divím se, že nikdo nevolal ani policii, ale co, nikomu se nic nestalo, žádná sebevražda se konat nebude.
     Nemůžu se dočkat, měla bych přidat... Ale... Uklouzne mi noha, snažím se něčeho rychle chytit, zábradlí... Bohužel marně... NEEE!!! To nemůžu, to nejde, já nechci... Padám... Padám stále níž a níž... Ano, ještě před chvílí by mi to bylo jedno, ale teď a takhle? Smrt se nedá odložit, vlny mě pomalu pohlcují, jsem jejich kořist. I přes moji touhu po životě... NE! Já nechci, ne, nechci... Zbývá mi už pouze posledních pár myšlenek... Motýlek můj milovanej... Jedině on... Už nikdy ho neuvidím... Stejně ale navždy zůstane u mě v srdci... Vzpomínky na něj nikdy nesmažu... Miluji ho...

Věnováno jemu... Motýlkovi... Motýlkovi, který odletěl...
Autor: 777Niki777