Ne že by mou tchýni přejelo auto, to bych taky nějakou musela mít...:-) Ale jedna veselá historka o tom, jak se může vyplatit dárek...
  Naše malá si přála králíčka...no, co jsem neudělala ??? Šla jsem a koupila ho... Paní prodavačka mne nabádala...králíček je domácí a aby netloustl, měl by se proběhnout po obýváku...Všichni si to vzali k srdci, co by kdo pro to zvířátko neudělal ??? ;-)
  A tak se stalo i před chvílí...malej mi povídá, Terezko, ten zajíček potřebuje proběhnout...Říkám fajn, všechno ukliď...ať nic nerozkouše a nech mu protáhnout nožky...
  Za chvíli řeeeeeeeev...Terezkooooo, on něco kouše.....A víte, co mi přinesl rozdělené do třech částí ??? Moji nabíječku od telefonu...
  Ponaučení...živý dárky už nekupuju..............neb z toho plyne, že už si asi nezavolám...

  Když jsem já vykročila do NOVÉHO života...proč mi život trochu nepomůže ??? Jen jsem udělala první krok, který mi říká...."joooo, jen jdi "......záhy se všechno mění !!! Člověk ať chce sebevíc.....sám může změnit všechno, hlavně svůj pohled na svět....nechat to sluníčko, aby zasvítilo až k němu, k němu do duše......nesmí ho nechat za mraky.....jenom sami si můžeme přece za to, když zasvítí.....zastíníme si oči dlaní...kudy jinudy by vstoupilo do srdce, duše ???
  Udělala jsem to...odklopila ruce a odhodila vlasy....pustila k sobě slunce a teplo...Žila zase někde jinde,v jiném světě a životě...Pak stačí jenom jedno....Když vás dostihne realita nebo něco, co s vámi tu změnu prostě absolvovat nechce...i když vy se měníte, to okolo zůstává.....Nejen to, co vám kdy dělalo radost....Zůstává i zastíněná strana.....Tak jako hlava má svůj týl  a stromy jsou obrostlé mechem na severní straně...
  Říkám si, že mě to skolit nesmí....znovu jsem chtěla začít já a ne on....Tak proč mne dokáží stáhnout jeho negativní postoje a jeho hnusný "koníček "... Prostě se jenom ptám proč.............Pokusit se o změnu a rozhodnout se je jenom začátek....To opravdové slunce přijde úplně jindy......Změna je nutná...ale kudy se dát...a jak to dokázat ?
  Nechat do sebe proudit slunce a na jedno oko vrátit svoji dlaň ???Ty oči, které jsem se snažila otevřít světu...mám je zase zavírat ???

  Dostala jsem šanci poznat tady jednoho úžasného človíčka...Díky němu dneska svítilo sluníčko, však jsme si to oba přáli...ale nejspíš aj díky němu jsem ho vnímala...už dlouho jsem nepoznala takový hezký pocit...a nepocítila, že může být na světě hezky...
  Je to kamarád...možná si myslíte, že nemůže existovat přátelství mezi mužem a ženou, klukem a holkou...ale já mám jiný dojem !!! Bylo mi s ním fajn tady na netu...hezky jsme si psali...byl vždycky galantní,milý, hodný...sympatický na pohled i "uchu" mi lahodil...Trochu jsem se dneškem trémovala, ale myslím, že čím více se to blížilo, tím méně jsem se bála...Nebylo ani čeho...Poznala jsem usměvavého, pohodového kluka...V jehož přítomnosti jsem ani nepoznala, jak ubíhá čas..A asi jediný z mnoha tady byl naživo přesně tím, čím i tady  !!!
  Bylo krásně, však všichni víte...den jako vyšitý...být tepleji, tak skoro letní...A já byla na procházce...Po úžasně frekventované silnici jsme se procházeli - jak hezké místo na procházku :-)...Možná by jste se divili, jak jsme se nasmáli, možná by vás ty záchvaty  popadaly taky :-)Co kamion, to mi lítaly všude vlasy a dostala jsem kapucou...připadala jsem si skoro jako blázen...a to dokonce bylo tak veselý, že mi bylo jedno, že jdu ve slušných podpatcích takový kus...Teď mne zdobí hezké puchýře :-)
  Završení...??? Při něm jsem konečně pochopila, že může být hezky...ač sama, bez přítele, že vlastně sama nebudu nikdy !!! Zašli jsme k řece, na konečné naší procházky...byla tam lavička, tam se zastavil svět...Jenom svítilo sluníčko...kolem plynula voda...a my si povídali...
  Děkuju světu, děkuju životu za to, co mi dal...děkuju za přátele které mám...Tohle bylo vykročení do nové éry života...A je fajn, že jsou na světě lidi, který pomáhají druhým vstát !!! Děkuju, Rudo !!!