...že i když člověk sebevíce chce...
Nemusí skončit na zadku...

 Nebudu tu popisovat okolnosti setkání...beztak jsou verze dvě...tak už nebudu plést lidem hlavy...já a Kuba víme, to stačí...
 Upadnout na zadek někdy děsně bolí...všichni určitě znají naražnou kostrč a podobné vymoženosti...Jak říká jedno pořekadlo : NENI HANBA UPADNOUT, ALE PŘÍLIŠ DLOUHO LEŽET !!! A teď se vžijte do situace...že tak ležítě, ležíte...modřina už se ztratila...nic vás dávno nebolí...ale zůstává vám strach z toho...že když se postavíte na  nožky a ony vás znovu zradí, ten zadek zase bude bolet :-) Oh my God...od lásky k zadku, jde to se mnou z kopce
 Je to prostě vlastně v celku jednoduchá věc...šla jsem takhle vstříc novému dni, steJně bezvýznamnému jako ty předešlé a potkala lásku...jen tak ve vzduchu se proletovala, že by čekala na mě...a já na ni...na něj...on na mě...Já vlastně nevim, co pořádně napsat...mám tu pět chválu, mám tu jásat a říkat, jak mi je s ním fajn...??? Je to zatraceně pravda...ale co když to zakřiknu...
 Měla bych uvést pár základních věcí...tenhle článek totiž bude takový uvádějící, v zážitcích budu pokračovat v jiném...A to jsou tyhle: Kuba je mo fajn...Těším se na každé slovo, které si  napíšem nebo řeknem...Těším se, když má přijet  a je mi hrozně smutno už ve chvíli, když se rozhodne, že musí domů...Všechny věci, které mi doteď přišli složité, už tak složitě neberu, jenom je přecházím...Mám myšlenky jinde, proto neřeším neřešitelné a užívám si pocitu, že někoho takového mám a mít mohu !!! Moje přání je prosté...Má zkušenost, že všechno hezké jednou skončí...Je pro mě nepředstavitelná...Přála bych si, a to z celého srdce, aby to celé vydrželo...PS: A když už se mi, Zlatíčko, rozhodneš odjet...aby jsi se ke mě zase vždycky co nejrychleji a rád vrátil !!! MILUJU TĚ !!!