...člověk po peripetiích vstupuje  zase sám...
 Asi to tak musí být, že člověk musí poznat něco hodně nehezkého, aby pak dokázal vnímat to hezké, že musí potkat někoho,kdo v něm zanechá rány, aby pak mohl vůbec přijmout někoho dalšího a uměl ho vstřebávat celou duší a  celým tělem a hlavně...aby byl zase o něco poučenější !!!
 Láska, ta mě zabíjela....ale nezabila a dokázala posílit...určitě mě změnila a moc !!! To, co člověk býval předtím, to už nikdy nebude...šrámy na duši se hojí těžko a jizvy zůstávají....pak i krásně svítící sluníčko má jizvy a i na nebi bez mraků je nějaký mrak...Nejen láska ale člověka ovlivní, jen musí dál doufat, že i poznamenaný bude moci jít dál.....
 A tak jsem tady....otevřená všem a všemu...a doufám, že budu schopna většího rozlišení a budu schopna více uvažovat !!!
 Na druhou stranu, patří rozum k lásce ???

Poučení by ale bylo !!! Proč být s někým , kdo jen bere a nedává nic...???


VÁCLAV HRABĚ
Královnino blues

Tma padá do mých očí
jak hudba do ticha
Orloj se pootočil
a štěstí pelichá

Když sklánějí se ke mně
s oblohou na zádech
mí milenci jsou mužní
jak jen jim stačí dech

A přesto jsou tak stejné
až je to dojemné
ty prázdné cizí tváře
ležící vedle mne

Tma padá do mých očí
jak hudba do ticha
Orloj se pootočil
Mé štěstí pelichá

Tak po hospodách chodím
A po mejdanech spím
A pozdě k ránu sama
o lásce tiše sním

TO JE MOJE OBLÍBENÁ !!! Od doby co ji znám :-)