Když jsem já vykročila do NOVÉHO života...proč mi život trochu nepomůže ??? Jen jsem udělala první krok, který mi říká...."joooo, jen jdi "......záhy se všechno mění !!! Člověk ať chce sebevíc.....sám může změnit všechno, hlavně svůj pohled na svět....nechat to sluníčko, aby zasvítilo až k němu, k němu do duše......nesmí ho nechat za mraky.....jenom sami si můžeme přece za to, když zasvítí.....zastíníme si oči dlaní...kudy jinudy by vstoupilo do srdce, duše ???
  Udělala jsem to...odklopila ruce a odhodila vlasy....pustila k sobě slunce a teplo...Žila zase někde jinde,v jiném světě a životě...Pak stačí jenom jedno....Když vás dostihne realita nebo něco, co s vámi tu změnu prostě absolvovat nechce...i když vy se měníte, to okolo zůstává.....Nejen to, co vám kdy dělalo radost....Zůstává i zastíněná strana.....Tak jako hlava má svůj týl  a stromy jsou obrostlé mechem na severní straně...
  Říkám si, že mě to skolit nesmí....znovu jsem chtěla začít já a ne on....Tak proč mne dokáží stáhnout jeho negativní postoje a jeho hnusný "koníček "... Prostě se jenom ptám proč.............Pokusit se o změnu a rozhodnout se je jenom začátek....To opravdové slunce přijde úplně jindy......Změna je nutná...ale kudy se dát...a jak to dokázat ?
  Nechat do sebe proudit slunce a na jedno oko vrátit svoji dlaň ???Ty oči, které jsem se snažila otevřít světu...mám je zase zavírat ???