Neslyšíš můj pláč, nevidíš můj žal. Ta láska, kterou jsem cítila, v bolest se změnila. Byla jsem pro Tebe jen jedna z mnoha, které jsi dal polibků tisíce. Další holka na konci měsíce. Řekl jsi, že jsi nevěděl co k tobě cítím, měl si číst z ohně v očích mých!!!!!! Oheň změnil se teď v pláč a dlaně zas v kaluže slz bolavých. Teď sedím doma a tuto báseň Ti píši, ikdyž mě ta slova ničí. Sedím sama bez Tebe, o lepší budoucnosti si sním. Ale Ty už v ní nejsi, není tam místo pro TEBE!!! Je pozdě na omluvy, když jsi mě vyměnil za NI. Tvářila se jako nejlepší přítel, za zády mi vrazila dýku do žeber. Ona do žeber ale Ty do srdce, mám ho probodnuté snad tísíckrát, krev z něj valí, mám strach že vykrvácím. Ležím tu v kaluži krve, všude okolo tma. Ptám se: kam zmizelo to světlo, to co mi dávalo chuť žít? Zhaslo v té chvíli, kdy láskou jsem byla zaslepena. Teď si musím pomoci sama, bez slepeckého psa.