podemnou prospast,
dívám se z povzdálí,
chytá mě kolaps.
Síli mi došli,
nechci jít dál,
v tom Ty píšeš mi,
nechci se ptát.
Přesto,PROČ?
Ty si mi podala ruku,
jediná ze sta.
Hřeje mě u srdce,
bude to dlouhá cesta.
Nakonec sme si odpustili,
všechna ta zlá slova vyřčená,
vše sme si vyříkali,
zas jsem moc sťastná.
Přes všechnu pýchu co v sobě obě máme
cestu k sobě,
snad opět nalézáme.
Často jsem vzpomínala na ty chvíle krásné,
slzami oči pak zaplavili se.
Co způsobilo odcizení,
tenkrát se to zdálo nepřekonatelné,
dnes se tomu směji.
Byla jsem bez tebe jako bez ruky,
mám kolem sebe přátele,
ale žádného jako jsi Ty.
