Zas jsme Tě ztratila,snad již po sté. Já to tak nechtěla, je to moc kruté. Když jsme se scházeli, bylo to krásné, když jsme se rozešli kameny drtili srdce mé. Snad už zase po STÉ!!! Jen se naše světy spojili, moc toho na nás bylo, hned problémy nastali, vše se zas rozbilo. Ty chceš jít dál, po cestě správné, ale já zůstávám stát, na stezce prázdné. Jak bylo to vše krásné!!! Kdybys jen věděl jak moc, mrzí mě to, že nestihla jsem ti říct, jak MILUJI Tě moc. Scházíš mi snad čím dál víc. Rozpadá se svět iluzí, krutá pravda přichází. Měla jsem to říct již tenkrát, když jsi mě tam pod tím stromem objal, daroval mi polibků tisíce, za svitu měsíce. Jak já Tě tenkrát chtěla, teď už je pozdě. Když usínám, vedle sebe prázdné místo mám. Po mém boku scházíš mi. Místo v srdci je prázdné, oči mám slzami kalné. Jsem s přáteli, přesto bez Tebe tak sama. teď už jen doufám, že jednou, se naše cesty opět sejdou. A my si vynhradit budem moci, všechcen ten čas, všechny ty NOCI.