Essay of my life.. I thnik - part 02
Jaká střední to tedy bude? Soukromá obchodka, státníobchodka nebo půjdu čmárat na průmku? Ano, vybrala jsem si státní obchodku.Nedokázala jsem si představit, že si vyberu soukromou a mamča bude muset platitnehorázné peníze za moje študování. Průmka vypadla, protože jsem nechtělavypadat jako holka, která jde na tuto školu jen kvůli chlapům – ne, že bych tamkvůli nim šla. Můj vzhled nikdy nebyl takový, že bych si osobně myslela, ženěkoho dostanu.
Nevšímejte si mých sebekritických poznámek. Sebekritikprostě jsem a stále budu!
Státní obchodka. Uff, ani si neumíte představit, jak mibylo, když jsem odevzdávala paní Čechové svou přihlášku. Jakmile vklouzla dojejích velkých prstů, měla jsem chuť po ní čapnout a roztrhat, pak její zbytkyklidně sníst a vše si pořádně promyslet. Ne, neudělala jsem to. Ještě jsem takoprsklá nebyla.
A nastaly prázdniny – mám takový divný pocit, že už jsem totady jednou psala, ale nevadí. Naše cesty s mou nejlepší kamarádkou serozešly. Najednou jsem si připadala strašně volná. Je pravda, že být otrokem měnebaví. Můj hrudník nebyl zatěžkán kamenem, ale mohla jsem skoro létat.
Pamatuju si, jak jsme chodili s Ondrou ven a probírali,co všechno spolu podniknem. Společné tetování, vždyť jsme i společně stáli předtetovacím salonem! Pamatuju si, jak jsme se hádali, kdo z nás dvou sepůjde zeptat dovnitř, jak to s tím tetováním je, kde se zapsat, kdezjistit cenu. Nakonec jsme odešli se strohou informací, že si musíme přijítv jakýkoliv všední den do dvanácti hodin.
A co teprve ty naše prokleté motorky? Pamatuješ si, jak jsmesi slíbili, že si půjdeme řidičák udělat spolu? A co teprve ten Kruh dvojka?Pamatuješ, jak jsme se u toho nudili a nakonec jsme usoudili, že jsme většíhovadinu nevadili? Všechno jako by se stalo včera.. Pak už si jen pamatuju, jakjsem tě viděla sedět v autě, projížděli jste kolem nás s tvým taťkou.Další den u mě večer zvonila Káťa a přišla ta jediná věta, co všechno rozsypalaa taky jedna z věcí, co mi uvízne v hlavě na pořád:,,Terko, Ondravčera umřel, zastavilo se mu srdce,“ Stále ji vidím před sebou se slzamiv očích.
Psát mu řeč byla jedna z nejhorších věcí na světě.Pohřeb byl ještě horší. Celé noci jsem probrečela. Jak to bolelo, jak se všechnynaše sny rozsypaly jako sklo ze zrcátka. Ale já všechno splním, všechno, cojsme si řekli. Čárkový kód jsem si nechala vytetovat. Teď už jenom ta motorka,Ondro. Chybíš mi, sakra, ani nevíš, jak moc mi chybíš..
