Essay of my life.. I think - part 01
Nevím, jestli se už tohle někomu z Vás stalo, ale řeklabych, že určitě – ležíte ve vaně plné horké vody, v koupelně zní nějaká tahudba, aby v místnosti nebylo takové ticho a najednou Vám dojde, covšechno už se Vám v tomhle prokletě krátkým životě stalo. Co všechno seVám povedlo? Za co byste si teď raději rozbili hubu?
Ano, přesně to se mi stalo. A proč si na všechnonevzpomenout? Proč neprobudit ty špatné, dobré, smutné ale i veselé historkyz natáčení? – Jak ráda nazývá ,,život“ moje sestřička Evka. Proč ne?
Co se mi v hlavě objevilo jako první? Naše banda zezákladky. Pamatujete, jak jsme se scházeli na hřišti a strašili se? Pamatujetena ten strašidelný sklep, ve kterém chodili tři pochybné existences neznámými jmény a každý z nich chtěl jinou část našeho těla? Coteprve náš strašidelný sklep? Bylo nám dobře, nám všem i s Ondrou.
Jak všechno krásně probíhali, tak strašně rychle odešlo.Všichni jsme vyrostli a nikdo už se nechtěl strašit. Naše cesty se rozešly – jeto škoda. Opravdu škoda. Jedna z mých nejlepších vzpomínek – naše banda astrašidelné historky.
Chci se ale vrátit zpět k základní škole. Holka, kteránikdy netušila, co z ní vyroste. Bez hubené postavy, bez své vlastníhlavy. Nechávala jsem se ovlivnit názory mé nejlepší kamarádky, která se ale naúplný konec ukázala jako člověk, který mě celou dobu tahal za nos. Ze základkyjsem vyšla s novým heslo a tím bylo: Žádná nejlepší kamarádka už nikdy.Teď budeš hrát za sebe, Terry. A jak jsem si slíbila, slovo stále dodržuju.
Přišly prázdniny před střední školou. Všichni už měli svécesty na střední školy jasné. Co si, sakra, vyberu? Přiznám se, že všichnikolem mě byli zmatení a měli strach, že si školu vyberou špatně. A co já? Mněto bylo úplně jedno. Chtěla jsem smazat ty roky, které jsem se nechávalaovlivnit. Ale ne, Lucko, nemáš v tom prsty jenom ty. Neměla jsem být samatak blbá. Proč svádět vinu na všechny kolem, když v tom taky prsty? Ne,nebyla to jen tvoje chyba. Hlavní byla moje. Ale vraťme se zpět do mého života– smazat všechno a na střední začít od začátku. A dokonce jsem byla smířená is tím, že pokud se dostanu do kolektivu, kde mě nebudou brát, vybodnu sena to a ty čtyři roky zvládnu sama. Proč se bát? Samotu miluju – společnost jeněco, co si taky ráda dopřeju jako třeba dobrou čokoládovou sušenku – ne,nesmějte se, ti co mě znají, pochopí:D
