Podzim...
Konečně nastala ta chladnější část roku, co tak miluju.Venku je více tma než světlo a já jen sedím s teplým čajem nebo kafíčkem u okna a pozoruju poletující listí, se kterým si hraje vítr.Noční obloha je skoro bez mráčků, hvězdy vidím a támhle vzadu na obloze prosvicuje skrze mraky měsíc v úplňku. Jen si uskrnu teplého jablečného čaje a vdechnu do plic tu jeho vůni. Vrací se mi vzpomínky na dnešní den. Procházka s fenkou v lese. Jen co vstoupíme do lesa, ovine mě studený větřík. Musím si vytáhnout mikinu až ke krku, protože vítr se potuluje pod mým oblečením až pociťuji chlad a husí kůži. Lady se na mě jen otočí. Kývnu k lesu, kudy se vesele rozběhne hledat nejrůznější vůně - taky nastala její doba, konečně zmizela vedra a ona se nemusí potit ve svém kožichu. Usměju se. Zvednu hlavu k obrovským listnatým stromům, kteří se naklánějí ve větru. Kolem obličeje mi poletují vlasy. Rozpustím si vlasy a nechám vítr, aby si s nimi hrál. Vítr si začne prohrávat s mými vlasy, jako by měl prsty. Skloním oči. Cesta je vydlážděna listím. Každá barva je nádherná a originální sama o sobě. Helemese, tady je jeden rudý a táhmle na stromě visí v záplavě žlutých listů jeden poslední, který má v sobě náznak zelené. Tiše přejdu k tomu stromu a tenhle poslední list utrhnu. Podzim se vrací každý rok, ale vadí někomu, když si vezmu něco na památku? Lady se mi otře o nohy. Ani jsem si jí nevšimla. Obě pokračujeme cestou lesem. Nikde ani noha. Copak se stalo? Proč nikdo nepřišel obdivovat tuhle nádheru?To je všem zima?Vítr se mi otře ledově o tvář, jako dotek souhlasu. Pozvednu hlavu k oblakům. Mizí modré nebe,stíny se prodlužují. Ano, je podzim. Miluju ho. Proč? Podívejte se z okna a sledujte jak se každý den změní barva stromu, který je třeba naproti Vašemu domu. Stejně jako to dělám já.
Jen si usrknu čaje a podívám se na stehno, kde mi leží poslední zeleno-žlutý lístek..
