Pomalá hudba? Sakra, to vážně ne..
Sedím u kompu, holky vybírají lehce romatické a lehce smutné písně na náš velký veletrh fiktivních firem.. Někde uvnitř mně se něco zlomilo... Madonna a její Frozen, Linkin Park a My December.. Sakra, všechno jsou to vzpomínky.. Bolavé, i krásné, vzpomínkové i ty, na které bych nejraději zapomněla..
Co mám teprve dělat, když slyším Simple Plan a jejich Untitled.. Tu jsem poslouchala, když jsem byla sama.. Tu jsem poslouchala, když jsem psala smutné scény, u kterých i mně samotné tekly slzy z očí.. Je to divné..
Ale jak mě bolelo srdce, když se učebnou rozezněla Behind blue eyes od Limp Bizkit? Sakra, vždyt to je jedna z písniček, kterou jsem si prozpěvovala s rodinkou, když jsem Tě poznala.. Sakra, poslední dny se snažím, co nejvíce zapomenout, ale.. začínám dostávat takový dojem, že.. mě minulost dohání.. a to docela rychle..
Naplňuje mě pocit beznaděje, smutku, ale někde uvnitř i radosti.. Jsem ráda, že tak lehce nezapomínám a to vážně na nic..
A helemese, jde sem další práce.. Radši budu dělat a nebudu přemýšlet.. a jen stříhat.. Hlavně bacha na prsty!