Přátelé nade vše...Opravdu...
Nikdy jsem si nemyslela, že nová škola, nová třída a nový kolektiv bude takhle pěkná změna...člověk si stále zvyká na své okolí, ale čím dál tím víc mi připadá, že ten první strach ještě na zš byla chyba a teď už tomu věřím..
Všichni, které mám ráda mi stále ze zš budou chybět...Ráda se s nimi sejdu, ale ted patřím někam jinam a jsem tomu ráda...Zapomenout na všechnu bolest, kterou jsem uazvírala v sobě...Nesnášela jsem ten svůj pocit uvnitř..Neměla jsem odvahu se sama bránit..Zkuste si to ted...Jsem strašně ráda, že vás znám..Ano, Zuzi, třeba tebe...místo vedle tebe je jako sedět vedle vlastní sestry, kterou mi svým chováním připomínáš..,o) stejně jako Majdu, osůbku, kterou je třeba pochopit a vcítit se do ní..Ona se pak ráda otočí a pomůže..Někoho takového jsem dlouho hledala..A jsem ráda, že jsem i tuhle dívčinu našla...Míša - je holčina, která mě bude stále překvapovat, co bych dala za to, abych byla jako ona..Vždycky když vidím její projevy, její ztřeštěné chování, ráda bych byla jako ona a brala život jako ona..Snad mě to jednou naučíš, Míšo..
A ovšem Klárka...tahle holčina mě dokáže vždycky rozveselit..Nikdy jsem neviděla nikoho, takhle veselýho...
Počítám taky Káťu, Páju, Monču, Majdu...Všechny, který stojí za to znát...Jsem ráda, že vás mám 1.E...
