The Night...
Místnost prozáří svíčky. Cítím, jak se všechny stíny prodlužují. Vidím Tvé oči, plamínek svíčky se v nich odráží. Není v nich snad trocha strachu? Nebo je to jen nervozita? Uvnitř mé hlavy poskakuje malý ďáblík - nebo démonek? Ovšem, že poskakuje radostí. Cítím, jak mě začíná ovládat jeho vášeň.
Pevně chytnu Tvou hlavu do dlaní a přitáhnu si Tvé rty na své. Zatím se nebráníš - hraju si i s myšlenkou, proč by ses tomu polibku vlastně bránil, že. Jen v tom polibku cítit stydlivost či stále ta nervozita?
Odtáhnu se od Tebe. Zkontroluji opět ten pohled. Žádná změna. Klečíš přede mnou na kolenou a mírně se opíráš svou hrudí o má kolena a já cítím, jak prudce se nadechuješ, jak vystrašeně se nadechuješ. Ne, není to strach, je to očekávání. Velké očekávání. Cítím Tvůj zrychlený tep. Srdce Ti musí v hrudi odbíjet pomalu tak mohutně jako Orloj. Vtipná představa.
Nakloníš se blíž pro další polibek. Démonek uvnitř poskakuje, až cítím, jak mi bije o hrudní koš. Vím, co mám udělat, abych uspokojila, jak poskakujícího démonka, tak sebe.. A možná i Tebe. Pevně Ti sevřu krk. Ztuhneš, celé tělo Ti ztuhne. Jen po mě hodíš očima a přitom mžiku je slastně zavřeš. Odtáhneš se od polibku. Dostanu to, co chci.
Démon se raduje jako nikdy předtím, dokonce si podupává radostí.
Pak už si začnu hrát. Nebráníš se. Dokonce tuším, jak se Ti to líbí - nebo teprve bude líbit? Pevně spoutané nohy, pevně spoutané ruce. Bránit se nebudeš a když se o to budeš pokoušet, já vím, že Ti to bude k ničemu. Démonek i já se budeme usmívat.
Přejíždět ty jazykem po těle. Líbat ho, kde se mi jenom zachce. A Ty se na mě jenom díváš, občas sebou cukneš. Jaké je to, když víš, že se nemůžeš bránit? Jaké pocity svírají Tvé tělo? Jsou taky tak pevně utažené jako provazy, co máš kolem těla?
Proč nic neříkáš? Proč nekňučíš, abych Tě políbila, abych se Tě dotkla či přirážela? Proč nic neříkáš? Aáá, já zapomněla, promiň. Ten roubík je úžasná věc. Jen smutně koukáš. Začínám odolávat tomu pohledu - pustím Tě. Nesnáším ty smutné pohledy, vždycky ztrácím svojí dominantnost. Je to prostě hnus.
Démonek mě tvrdě udeří do hrudníku až se předkloním. V tom se mi v zorném poli objeví ještě jeden šátek. Že bych neztatila svou touhu?
Dílo je dokonáno a já si můžu dělat, co chci. Bezmocně sebou trhneš. Má cenu dál bojovat? Přejedu Ti jazykem po tváři a políbím Tě přes šátek na ústa.
,,Miluju Tě,"zašeptám Ti do ucha a sehnu se pro zapálenou svíčku. Dnešní večer bude dlouhý a krásný...
Věnováno všem, kteří rozumí...
Terry Blackie
