Tužka v ruce a úsměv na tváři..
Zpívám si, poklepávám nohou do rytmu, mamča pobíhá z pokoje do pokoje - to jsou ty sobotní a nedělní filmy.. vždycky se jí tak moc dotknou.. Jsem ráda, že není jako ostatní, ale je úplně jiná. Upřímně můžu říct, že by to mohla být i moje sestra..
Zaklepu hlavou - trochu odbíhám od tématu. Zvednu se z postele, přibouchnu dveře, až bude chtít zase přijít, snad ji napadne chytit za kliku a nevletět sem jako velká voda - ale známe blondýny..,)
Protahuju si tělo, klidním svojí duši.. Začínám milovat tyhle pocity.. Někdy si připadám na pokraji nervového zhroucení. Něco v tom smyslu, že už se nikdy - ale opravdu nikdy - nezvednu z postele a do konce svého dlouhého života se budu válet, ale stejně se zvednu.. Až poslední dobou mi dochází, jak moc si chci užít tenhle prokletej život..,) A jsem ještě radši, když vím, že to tak dělám.. Vážně jsem spokojená. Sakra, ted jsem sama sebe přistihla, jak předu blahem.. Divné, tohle se mi nikdy nesmí stát na veřejnosti:D
Sednu si opět na postel, svůj sešit položím na nohy, tužka v ruce.. mám tolik nápadů, tolik fantazií.. Asi to bude vážně jen kvůli Tobě.. Usměju se. Je to snad tím, že mě napadla další kresba nebo tím, že jsem si na Tebe vzpomněla? Asi jsem se zbláznila. Mamča už mi to taky řekla, že se poslední dobou usmívám stále víc.. Jo, mamčo, kdybys věděla:D
Házím všechny své depresivní pocity za hlavu - nemá cenu se stresovat, co? A co bude následovat místo šklebivého obličeje? No, přece ÚSMĚV:D
