Jako zloděj tiše se vplížila má múza, můj temný stín, má jiskra v očích ... objala mě kolem ramen a do ucha zašptala první rým, pak jako vždy, to šlo samo... :)

Bývalo krásně

Stýská se mi po těch dnech ...

kdy zábavou bylo sbírání spadaného listí,

kdy po ránu voněl mi déšť co mysl nám čistí,

kdy házeli jsme po sobě bláto i modelínu

kdy jsme si hráli, že jsme podobni dospělýmu....

Schází mi ...

těch pár správných lidí - rozdělil nás čas,

i to vrzání starých židlí - moc slyšet ho zas!

Chybí mi i to,

co tenkrát jsem proklínala,

starosti žádné, že vůbec jsem nemívala....

Prozatím bez názvu

Možná to nic dobrého nevěstí,

každou noc Andělé bdí nad mou pelestí.

Před neštěstím mě chraň můj Anděli věrný,

ať je mi zas fajn, ať není to stejný.

Vím, mám se víc než dobře,

však večer se zpovídat mám stříbrné kobře ...

Z měsíce, ze slz, z rukou krev smívám,

proč jen tohle tušení mívám?

Zrádné jste sny, snad chýlí se ty dny,

kdy až příchod červánků mi pomůže ke spánku ...

Za měsíc, za slzy, za štěstí,

jít zase bojovat, proti všednosti.

Kobra sklání se špetá:

"Stmívá se, však pro nás je den",

to půlnoc nese mi další stříbrný sen ...

Tohle je zase jeden z mých ´´úletů´´, tentokrát způsobený dlouhým čekáním u mé doktorky :)

PS: tímto jí musím poděkovat, po jejích lécích je mi hůř než předtím :-))) LOL

Bolest v zádech,píchá v kříži,
ke srdci ted bolest miří!

A ty žíly, jedna velká  prekérie,
jako tahleta špatná artérie!

Lupy ve vlasech, nehty lámavé,
kroky jsou těžké, snad i váhavé?

Na ruce dlaha, fáč kolem hlavy,
ještě je špatný to koleno pravý ...

V klepoucí se ruce, prášku snad desítky,
je jich jak bonbónků na školní besídky.

Zapije vodou, či vodkou snad lépe,

co po těch lidech, vlastně všichni chcete :)

Tak si tu žijou, nemocní lidé,
tomu řiká se hypochodrie :)

(Mělo tam být co po nich chceme ale nějak se mi to ta nehodilo, tak snad to nějak skousnete :) )

Tak tuhle si nemůžu odpustit ....

Ježek :)

Přeji si ať Tě nespatřím ani v nejtajnějších snech,
to Tvoje zjevení, vždy mi bere dech.

Ale ne v dobrém, jak bývalo to kdysi,
to radši  nyní líbala bych krysy.

I když to není vhodné přirovnání,
zvířátka malá hrůzu mi nenahání.

Však stejně musím říct,
kdysi býval jsi prostě víc ...

Víc chlap, míň ješitný
víc silný, míň lhostejný,
víc na cit, míň na peníze,
víc pral ses, když byla krize ...

Život mnohým nám bere dech, zvlášť v bezmoci, na zádech,
však co Tebe nyní bere, to nemá pro mě cenu, bez *****

Sedím si tu a přemýšlím, kdepak zase ta moje inspirace lítá? To si vzala dovolenou? Zavolám a ejhle - poklad můj je tady ... tak se o něj podělím, ať zase jednou (dens už tedy dvakrát :) ) máte co číst :) (Protože neexistuje horší chvíle na netu, kdy chodím a není tu nic, co by za přečtení stálo, tak snad bude tohle milá vyjímka :) )

Inspirace

Nůž bez krve, skutek, kteý se nestal,
strom bez listí, když stránky jsi dopsal.

Zaklapneš deník, zas skončily řádky,
nečti co psal jsi, není cesty zpátky.

Měnit příběhy, líp začít psát nový,
na čistou stránku, však drama či snový?

Před volbou člověk v té chvíli stojí,
tisíce nápadů, myšlenek se rojí.

Kde se zas toulá inspirace? Tahle část je její práce!
Kolikrát než najdeme svou múzu naše příběhy budí hrůzu ;)