Někdy mívám pocit, že lidé chtějí nemožné. Chtějí se proletět letadlem, když řádí hurikán, skákat z mostu bez zajištění, hubnout, i když se přejídají nebo prostě žít podle svého. Není na škodu dodat, že to ´´jejich žití´´ je pro nás naprosto nepochopitelné...
Naprosto to vystihuje rčení : Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů. Ano, právě po tom touží naší šéfové, žárliví partneři, dorůstající děti a někdy i my sami....Někdy chceme po svém okolí nebo sami po sobě příliš. Dokázat mnoho ve velmi krátké době. Tohle období bývá stresující, neklidné a my podráždění. Nedokážeme svému okolí říci co chceme ani proč, protože jsme příliš zaměstnáni dosažením vysněného cíle a vysvětlování nás zdržuje. (Příkladem by mohl být Malý princ, když se ptal účetního proč stále počítá hvězdy...a účetní odpověděl:,,Neptej se, mám málo času, jsem velmi vážený člověk :)) ) Odsekáváme, nemáme trpělivost k vysvětlování. Jsme podráždění, když se blíží níš termín a zřetelně vidíme, že se naše cíle rozplývají kdesi v mlze a naděje, že to zvládneme mizí v nenávratnu....
Zase jeden sen co se nesplnil. Zase zpět tam, odkud jsme vyšli, možná jen o něco zkušenější ale smutnější. Neúspěch frustruje. Pokud někdy člověk intenzivně cítí samotu, pak je to podle mého názoru právě v tento okamžik. Ve chvíli poražení, odcizení a bezmoci, protože to co chceme nelze ovlivnit a jde to někde mimo nás...
Je tedy špatné klást si tyto cíle? Když jimi jen sami podrážíme nohy svému sebevědomí a kolikrát i zbytečně štveme své okolí? Má smysl něco takového podnikat? Nebylo by lepší zaléz někam na Kraj Světa a prostě jen počkat až se odsud jednou vypaříme?
Cíle jsou dobrými sluhy (pokud mluvíme o motivaci) a zlými pány (chybí-li nám soudnost ať už se to týká termínu splnění nebo cíle samotného). Ať už je to jakkoli právě cíle dávají našemu životu smysl, vytváří naše hodnoty, udávají priority, říkají kdo jsme i jací jsme, protože člověk kolem sebe má jen to na co má a nic víc.
Proto určitě má smysl bojovat - snít a sny plnit.
Mnohdy je úspěch vykoupen draze. Někdy se ani nerovná tomu, co jsme vložili do jeho realizace. Přesto vím, že tyhle sny jsou důležité. Motivují nás. Vidím na lidech kolem jak jsou schopni zapřáhnout, když je cíl už blízko i takové, kteří těsně před ním prostě vypnou a nechají se pohou vidinou jeho blízkosti zlákat jako fatamorgánou. Pak ale zjistí, že díky tomuto zaslepení se jim cíl opět vzdálil a začínáme znova... no jo, chybička se vloudila :)
Kde brát věčně sílu a touhu dosáhnout toho o čem sníme? jednoduše. Nenechat se zmanipulovat okolím a jít za tím po čem skutečně toužíme my, ne za tím co chce naše okolí. Někdy je velmi těžké poznat, že se snažíme o něco co doopravdy nechceme...Ale pokud půjdete za vaším snem, věřte, že tu sílu najdete...
Co říci na závěr? Mějte slitování nad těmi spěchájícími, kteří nemají čas vám něco vysvětlit, usmějte se na ty, kteří vám odseknou (a skokanům bez dotazu připněte lano :)) ) ....oni vám to určitě vynahradí, až si to uvědomí a takhle hektická část jejich života skončí :)