Stačil jeden hravý pohled, zazněl Tvůj hlas,

do vlasů vkradl se mi vánek, potkat Tě chci zas.

I když v dálce, zdál ses tak blízko,

jindy ve výškách, však dnes jsi letěl nízko.

Věčne křídla roztažená, po zemi chodíš snad jen zrakem,

věčně mysl rozjařená, když se schováváš za mrakem.

Láká Tě dálka, svoboda, kéž bys věděl, že mě taky,

vítr, oheň, náhoda...  sedlejte nám draky.

Ve vlasech chci zas cítit vítr a z jen dálky vidět zem,

otěže v dlaních ať změní se na popel, do nebe mě vem.

Vždyť sám dobře víš jak na draka zádech prolétnout se láká,

a pak domů se vrátit k ránu.....nebo když se na obloze smráká.

I když smutné bývá loučení po takovém setkání,

část kterou nemám ráda a vždycky strach mi nahání ...

Však bát se nemá smysl, život má se hlavně žít,

když za ruku jsi měl chytl, měla jsem chuť jít.

Od té doby můj zrak zkoumá všechny mraky,

jedno přání mám, ať zahlédneš mě taky...